Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Snadné sdílení souborů | TV program | Měření rychlosti internetu | Psí Park | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

4.kapitola-hezky v klidu a pomalu

Datum: 8. 12. 2006 19.54 | Autor: Lee | 6049× | Kategorie: What if... | Komentáře: 76

ZA CHYBY FAKT SORRY LIDI, UŽ NA TO NĚJAK DNESKA NEMAM MORÁLKU.

  

Zavrtěl se na posteli, aby dal najevo, že už je vzhůru. Posadil se a rukou si projel skrz husté černé vlasy.

„Bože, to je bolest.“ Lily odložila deník a spolu s Moodym přistoupily k jeho posteli.

„Ahoj, už jsi vzhůru? Počkej, řeknu madam Pomfreyové, aby ti dala lektvar proti bolesti. Ta žebra máš docela pochroumaná.“

„Myslím, že lektvar proti kocovině by byl vhodnější.“ Ozval se ode dveří hlas Abuse Brumbála, na jeho tváři bylo vidět, že se celkem dobře baví.

„Varoval jsem tě Harry, že to máš nechat na mně.“ Lily se zdála poněkud v šoku po zaslechnutí Harryho jména.

„Se vší úctou pane řediteli, řekl bych, že jsem si vedl více než dobře dokud mně někdo nezasáhl zezadu prořezávací kletbou.“ Při těch slovech přej pohledem na Moodyho a věnoval mu jeden z jeho vražedných pohledů. Docela ho překvapilo, když viděl jak vypadá. Žádné jizvy na obličeji, obě oči, jinak to byl ten samý Pošuk, kterého znal ze svého světa.

„Jen co je pravda Harry. Když už jsme u toho, kde jsi se to naučil?“

„Vždycky mně bavily duely a obrana proti černé magii.“

„Ano, ale kdo tě to naučil?“

„Mněl jsem soukromého učitele.“ Brumbál jen pokýval hlavou. Bylo mu jasné, že ptaním toho z toho mladíka moc nedostane. Pořád mu na něm něco nesedělo. Netušil, co si o něm má myslet.

„A jak je na tom ta dívka z ulice?“

„Slečna Grangerová? Ta bude v pořádku, naštěstí ji nestihli nic udělat.“

„To je dobře. Poslyšte, já jsem opravdu vděčný, že jste mi pomohli, ale teď už budu muset jít.“

„Vážně a kam půjdeš.“ Bylo vidět, že Brumbál má něco za lubem a vůbec se mu to nelíbilo. To už se ale do rozhovoru zapletla i Lyli.

„Totiž, Děravý Kotel byl zničen.“

„Ano, a vidím, že vy už jste byli tak laskaví a přinesli mi i věci.“

„My…nechtěli jsme se ti v nich hrabat, jen jsme snažily zjistit kdo jsi, abychom mohli kontaktovat tvou rodinu.“

„V tom případě vám ulehčím práci, jak už jsem jednou řekl, nemám rodinu.“ S tím vstal z postele, přešel ke stolu a začal balit věci zpět do své krosny. Nezapomněl samozřejmě denník, který Lyli odložila, dát až na samé dno.

„Nabízím ti místo studenta zde v Bradavicích.“ Ředitelův hlas prořízl klid ošetřovny jako ostří jeho meče. Harry se otočil a podíval se Brumbálovy přímo do očí, nemusel ani pohnout ústy, aby bylo vidět, že se usmívá.

„Já…já nejsem příliš studijní typ. Nejspíš by nebylo…“

„Nejsi studijní typ? Harry viděl jsem co dokážeš.“ Jedno se muselo tomu staříkovi nechat, dokázal se dokonale vemlouvat. Rychle přelétl pohledem z Brumbála na Lyli, na které bylo vidět, že by se o něm něco ráda dozvěděla. Jistě mněla nějaké podezření, nebo alespoň pocit. Zato Moody nevypadal zrovna nadšeně. Evidentně mu nevěřil a taky to dal ihned najevo.

„Já mu nevěřím Albusi. Může to být špeh, třeba je to jenom bouda toho-jehož-jméno-se-nevyslovuje.“

Pane bože tak už i tady.“ Pomyslel si Harry.

„A nebo to je…“

„To stačí Alastore. Nevěřím, že tady pan Patterson by mohl mít něco společného s Voldemortem. Takže Harry, co ty na to?“

„Tak …tak dobře já to beru.“ Brumbál se mírně pousmál, zato Lily celé zářila. Moody jen něco nakvašeně zažvatlal a odešel z místnosti.

            Dobalil si věci, hodil si krosnu na záda a dal se na odchod.

„Smím se zeptat kam jdeš Harry.“

„Potřebuji si ještě něco vyřídit, ale jak už jsem řekl, prvního budu tady.“

„Samozřejmě věřím tvému slovu, avšak, jak se chceš dostat z hradu? Pokud se nemýlím tak jsi tady poprvé.“

„Blbe! Blbe! Blbe! No jasně, že jsi tady poprvé, tak jak chceš asi trefit ven.“

„Ano…jistě, myslíte, že by mi mohl někdo ukázat cestu?“ Dříve než stačil starý čaroděj něco navrhnout, tak se Lily okamžitě vyskočila z místa kde seděla.

„Já to udělám, ukážu mu cestu ven.“ Při tom se na Harryho přátelsky usmála.

„No bezva teď přijde na řadu výslech číslo 2.“ Harry ji usměv oplatil a pokýval hlavou na znamení souhlasu. Na cestě z ošetřovny za ním ještě Brumbál nezapomněl zavolat, aby se dostavil do školy o týden dříve kvůli opětovnému skládání zkoušek N.K.Ú. a taky zkoušek ze šestého ročníku. Pak už se vydali na cestu opuštěnými chodbami hradu.

„Ehm..Harry?“

„Ajaj, už je to tady.“

„Ano paní…“

„Můj bože moc se omlouvám, v tom zmatku jsem se vůbec nestihla představit. Lily, Lily Potterová.Učím tady lektvary a můj manžel učí zase obranu.“ Harry se jen nestačil divit. „Ona učí lektvary, zajmalo by mně co je se Snapem.“

„Lektvary dříve učil profesor Snape, ale ten teď někam zmizel.“

 „Na co jste se chtěla zeptat paní Potterová?“

„No, říkal jsi, že nemáš rodinu, ale co nějací jiní příbuzní nebo přátelé, nebo snad nějaká dívka?“

„Ano, mněl jsem přátelé a mněl jsem i dívku. Byla to jediná skutečná rodina, kterou jsem kdy poznal. Ale to už je pryč. Zbyl jsem sám. Ostatně jako vždy“ Lily vypadala nadmíru vykolejeně a její oči se zahalily smutkem pro chlape, kterého ani neznala.

„Co…co se jim stalo?“ Viděla jak Harrymu po tváři stekla osamocená slza.

„Voldemort, to se stalo. Přísahal jsem, že za to zaplatí a tak se taky stane.“ Těsně před vstupní bránou na Bradavičko pozemky se Lily zastavila položila Harrymu ruku na rameno a otočila ho obličejem k sobě, aby se mu dívala do očí.

„Harry slib mi, že neuděláš nic hloupého. Ráda bych tě viděla na svých hodinách. Slib mi to.“ Jen se jí chvíli díval do očí, ale nic neřekl. Nemohl jí lhát, ale pravdu jí taky říci nechtěl. Ještě ne.

„Uvidíme se prvního paní profesorko.“ S těmi slovy se otočil a odešel za bránu odkud se přemístil přímo do Prasinek.“

            Ještě dobrou minutu se dívala na místo odkud se přemísti pryč. Byla si téměř jistá, že ještě než začne školní rok tak se semele něco špatného, jen nevěděla co. A to ji děsilo. Začínala se o něj bát. Ani netušila jakou mněla pravdu.

            Dny pro něj teď ubíhali velice rychle, Voldemort ani smrtijedi o sobě nedávali nijak znát což Harryho velice znepokojovalo. Den se pomalu blížil ke konci, celý den se snažil studovat z knih, které mu daroval Brumbál z jeho světa. Nebyly to jen kouzla, ale i popis a soubor démonů a jiných temných tvorů, které již Voldemort použil v první válce. Byla zde také velice mocná bílá magie a kdyby ministerstvo z tohoto světa zjistilo, že má tyto knihy ve svém vlastnictví, jistě by z toho nebyli nadšeni. Začala se mu zavírat víčka a hlava mu neustále klesala na stranu. Věděl, že už nemá cenu se cokoliv učit. Natáhl se do svojí postele v malém pokojíku, který si pronajal v hospodě v Prasinkách a usnul během několika málo minut.

            Zdál se mu nádherný sen. Létal nad zapovězeným lesem ve svém orlím těle. Nikam nespěchal. Veškerý stres jakoby někam vyprchal. Nevěděl kde se v něm ten klid bere. V dálce viděl mítinku na které byla rozdělaná hranice jejíž plameny plápolaly několik metrů vysoko a osvětlovali jinak zcela tmavé okolí.

„Přijď k nám.“ V hlavě se mu začal ozývat hlas. Byla to spíš jako ozvěna. Nemluvila ani lidským jazykem.

„Čekáme tě poutníče.“ Bylo to elfsky.

„Tvá cesta právě začíná.“ Jakoby ho ta slova probudila. Posadil se na posteli. Nebyl ani unavený, ani zpocený. Naopak cítil se skvěle a věděl, že musí okamžitě vyrazit. Sbalil si těch pár věcí co mněl sebou a otevřeným oknem vyletěl vstříc Zapovězenému lesu.

 

            Na Grimmauldově náměstí se konala další schůze řádu. Všichni členové se pomalu scházeli v kuchyni. Zatím co omladina byla vyhnána do pokojů. Brumbál počkal než budou všichni na svých místech a pak vyzval Tonks, aby řekla co zjistila o jejich neznámém.

„Hledala jsem ve všech záznamech, ale nic. Žádná známka po zvěromágovi, který by se měnil do orla a pokud ano tak absolutně neodpovídá popisu, nebo je podle našich odhadů na straně Voldemorta. Jak já to vidím, tak ten člověk je neregistrovaný.“

„Děkuji ti Nymfadoro.“ P tomto oslovení hodila Brumbálovi jen vražedný pohled a zase si sedla.

„A co ty Alastore? Prověřil jsi všechny stopy před domem?“

„Jo to sem udělal. Byly to mužské stopy, které zmizeli stejně rychle jako se objevily.“

„Přesně jak jsem čekal.“

„Ale Albusi , je tady něco jiného o čem jsem s tebou a řádem mluvit.“

„A to?“

„A to je náš nový student, kterému jsi tak bezhlavě nabídl místo v Bradavicích. Trochu jsem si ho prověřil.“

„Moody to snad nemyslíš vážně, vždyť je to jenom dítě.“ Lily vypadala velice rozzlobeně a kdyby pohled mohl zabíjet Pošuk by již byl nejmíň třikrát mrtví.

„Vážně Lily? Mně to tak nepřišlo tam na příčný.“

„Tak dost, to stačí.“ Přerušil je James rázně. „Co jsi zjistil Moody?“

„Nic.“

„Ha, vidíš co jsem říkala.“ Moody vypadal, že každou chvilku vybuchne.

Ty mně jaksi nechápeš Lily, tím nic myslím vůbec nic. Žádné záznamy o škole, žádná rodina, rodný list, prostě nic. Jediné co jsem našel bylo. Že si přibližně před dvěma měsíci otevřel účet u Gringottů na jméno Harry Patterson a uložil si poměrně vysokou sumu.“

„To ale není možné.“

„Vážně tak to vysvětli Lily. Myslím, že by jsme si na něj mněli dát sakra pozor Albusi.“ Bradavický ředitel vypadal, že je ponořen někde hodně hluboko ve svých myšlenkách.

„Ne, nevěřím, že je to špeh.“ Dokonce i Sírius se tvářil poněkud skepticky.

„A nechcete nám říct proč pane řediteli?“

„Tak za prvé Sírius, už hezkých pár let nejsem tvůj ředitel, trak mi prosím říkej Albusi a za druhé, já viděl jeho oči. Jsou plné neuvěřitelné bolesti a ztráty, ale také lásky a síly. Cokoliv ten chlapec má v plánu, pomalu se v tom ztrácí a myslím, že bude potřebovat pomoci.“ Ve stejnou chvíli kdy to dořekl, plameny v krbu zezelenaly a objevila se v nich hlava Muduguse Fletchera.

„Brumbále je to zlý, Voldemort se rozhodl otestovat svoji novou zbraň. Mozkomoři útočí na Prasinky a není jich málo.“ Brumbál teď vypadal jako by zestárl o sto let.

„Kolik?“ Bylo jediné slovo, které z něj vypadlo.

„Tisíce.“ Pak jeho hlava zmizela z krbu. James se Siriusem okamžitě vyrazily ze svých židlí.

„Musíme jim jít pomoct.Budou tam stovky mrtvých jestli něco neuděláme.“

„A co chcete dělat, proti takové přesile nemáme šanci.“ To se ozval jeden z nových členů řádu.

„Cokoliv, ale musíme se alespoň pokusit.“ Pak se jen dlouze podíval brumbálovi do očí, ten jen přikývl a povstal.

„Nikoho nenutím, všichni víte jaké jsou naše šance.“ V tu chvíli nikdo z přítomných nepochyboval. Věděli co je třeba udělat. Rychle vyběhli před dům na Grimmuadově náměstí a hromadně se začaly přemisťovat.

 

            Zdálo se mu, že letěl snad už celé hodiny, když se před ním rozprostřel pohled na mýtinu, kterou viděl ve svém snu. Plameny ohně šlehaly do víše. Místo samo se zdálo naprosto opuštěné. Namířil si to přímo dolů k zemi a těsně před dopadem se proměnil do své lidské podoby. Ve chvíli, kdy se jeho nohy dotkly zemně ze stínů okolního lesa začaly vycházet vysoké postavy. Na půl lidé a na půl koně. Rozestoupily se okolo ohně a obklíčili tak Harryho.

„Buď zdráv Poutníku.“ Harry se okamžitě otočil po hlase se svojí katanou tasenou v ruce. Když však viděl usmívajícího se Firenze, zastrčil svůj meč zpět do pochvy.

„Už jsme tě očekávali.“

„Opravdu, a co vás k tomu vedlo?“

„Hvězdy příteli, co jiného?“

„Ano, ale proč, vy nic neděláte bezdůvodně.“

„To máš pravdu. Posílá nás společný přítel.“

„Teď asi nemyslíte Hagrida, že ne?“ Kentaury to očividně pobavilo jelikož se jich několik zasmálo, což u stvoření jako jsou tato nebývá zvykem. A zvláště ne v situaci jako je tato.

„Ne, to máš pravdu. Posílá nás někdo mnohem mocnější. Někdo kdo má moc zničit všechny naše světy pouhým mrknutím oka a přesto nesmí zasahovat.“

„Ona? Ale proč? Samy jste to řekly nesmí zasahovat.“

„I to je pravda, ale vždy je způsob jak obejít, nebo alespoň ohnout pravidla.“

„No dobrá, ale stále nevím, proč jsem tady.“ Kentaur se k němu otočil zády a mávl rukou, aby mu dal najevo, že má jít s ním. Přešly až k ohništi. Pěti metrové plameny žhnuly do dálky. Ten žár nešel vydržet, musel si dát ruku před oči. Viděl Firenze jak do ohně vhodil zlatavý prášek a začal odříkávat slova, kterým ani on nerozuměl. Ve chvíli kdy domluvil, plameny zmodrali a žár ustal.

„Pohleď Poutníku.“

Plameny se začaly formovat do stínových postav. Obraz se stával čím dál jasnější. Viděl stovky lidí jak zmateně pobíhají a snaží se najít útočiště kde se dá. Stále však nebylo vidět před čím to prchají.

„To jsou Prasinky, ale co se děje.?“ Firenz jen lehce mávl rukou a obraz se oddálil. Teď už viděl před čím tak utíkali. Po nebi pluli morkomorové. Bylo jich tisíce.

„Panebože. Vy jste to věděli! Věděli jste, že přijdou a odlákali jste mně tam odtud!! PROČ!! Vztek v něm doslova vřel.

„Mohl jsem jim pomoct.“

„Ne nemohl, takhle ne.“

„Tak mi řekněte co mám dělat. Nemůžu je tam jen tak nechat. Můžu zachránit alespoň někoho.“

„A koho si vybereš Harry Pottre? Ano, já znám tvé skutečné jméno a vím proč si tady. Řekni kdo si podle tebe zaslouží žít a kdo ne?“

„A co mám tedy dělat?“ Byl zoufalí, svíral se mu žaludek z pocitu bezmoci.

„Nabízím ti možnost zachránit je všechny.“

„Jak??“

„Tím, že přijmeš moc, moc Strážce Osudu.“

„Ale to nejde, Strážcem Osudu se člověk stává již navždy. Byl bych v jejích službách až do konce života a to já nestojím.“

„Jak já to vidím Poutníku, ty nemáš na výběr. A krom toho pokud vím uzavřeli jste spolu jistou dohodu. Věř mi ona své slovo drží.“ Hleděl do plamenů, bylo vidět, že nad tím hluboce přemýšlí. „Můžeš je zachránit, můžeš je zachránit všechny. Ty už stejně nemáš co ztratit.“

„Tak dobrá udělám to. Co mám dělat?“ Ve chvíli kdy to dořekl plameny znovu zrudly a jejich žár ho zasáhl plnou silou tak, že ho donutil couvnout tak rychle až zakopl a spadl přímo na záda.

„Co to sakra děláte?!? Chcete mně upálit?“

„Musíš vstoupit do plamenů.“

„Cože?!? Zblaznili jste se? Vždyť uhořím za živa.“

„Jak jsem již řekl. Ty nemáš na výběr.“ Zahleděl se do plamenů, viditelně polknul, čímž dal jasně najevo svou úzkost.

„Tak…tak dobře.“ Složil ze zad svou krosnu, odložil meč i hůlku. Složil svůj plášť a položil jej na zem vedle zbylých věcí.

„Tak jo jdu na to, můžu je zachránit, to je ono, dokážu to.“ Pak se rozeběhl a skočil do plamenů.

            Ten žár byl vražedný, cítil jak plameny olizovali jeho kůži a škvařili jeho oblečení, cítil spáleninu. Snažil se nekřičet, ale to mu vydrželo asi tak tři vteřiny. Jeho křik se rozléhal po celém lese. Jako by všechno ostatní utichlo. Jeho křik však neustával, naopak ještě vzrůstal. Plameny se najednou začaly točit kolem dokola, začaly kolem něj vytvářet ohnivý vír, který se otáčel neuvěřitelnou rychlostí. Ve stejnou chvíli, kdy začal ztrácet vědomí se plameny začaly vpíjet přímo do jeho těla až zmizeli úplně.

            Klečel na kolenou ve vyhaslém ohništi za kterého se ještě kouřilo, Jeho ale nic nepálila, veškerá bolest byla pryč. Stále cítil ten žár, tentokrát však přímo v sobě. Na sobě neměl ani sebemenší spáleninku a jeho oblečení bylo taky nepoškozené. Věděl co musí udělat. Jen doufal, že ještě není pozdě. Popadl svůj meč,

Hůlku si strčil za pas a krosnu hodil na zádat. Pak už se jen jednou soustředěnou myšlenkou přemísti přímo do Prasinek.

 

           

           

Lily se snažila ze všech sil odehnat několik mozkomorů od páru dětí, kteří se krčily pod ní, ale její štít tvořený světelným oparem pomalu slábnul. Na druhé straně vesnice létal z jedné strany na druhou patronu ve tvaru fénixe. Brumbálův fénix však nemněl proti takové přesile šanci. Napravo od sebe viděla jak se právě James zhroutil pod útokem jednoho z mozkomorů.

„Nééééééééé, Jamesi.“ V tu chvíli se však přestala soustředit na svůj štít, který okamžitě pohasl. To samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí. Několik nájezdníků se okamžitě pustilo jejím směrem. Byli již jen několik metrů před ní. Přitiskla obě děti blíže k sobě a připravila se na nejhorší. Ve stejnou chvíli se z boku vyřítil stříbrný jelen, který všechny mozkomory odhodil stranou. Jeho záře se začala šířit stále dál a dála, aby donutila mozkomory alespoň na chvíli ustoupit. Lily zalapala po dechu, když si vzpomněla na vyprávění své dcery.

„Jelen!!“ Dala si ruku před oči, aby si je zastínila před světlem. Snažila se zahlédnout toho kdo zachránil její dceru a teď i ji a jejího muže. A skutečně za chvíli zaře začala pohasínat a ona viděla postavu jak běží přímo proti ní.

„Ha..Harry??..To…To jsi byl ty. To ty jsi zachránil amy?? Ale jak?“

„Prosím vás na to teď není čas, musíme vás odtud dostat, rychle pojďte.“

„Ale co ostatní? Musíme jim nějak pomoci.“ Harry i s Lily se otočily směrem k vesnici, kde viděli tisíce mozkomorů jak se snaží vysát lidem duši a členové řádu proti nim bojují. Jednoznačně bylo vidět, kdo vyhrával.

„No tak Harry mysli, co víš o mozkomorech. Sakra. Já nevím, opravdu nevím.“

„To nic Harry není to tvoje vina, dal jsi do toho celou svou duši.“

„Duši? No jistě!! Vy jste genius. Proč mně to nenapadlo. Mozkomorové. Honící psi. Loví duše a nosí je do posvětí. Stačí uvolnit jejich energii.“

„O čem to mluvíš?“ Rychle se k ní otočil a chitil jí za rameno.

„Teď mně dobře poslouchejte, můžu jim pomoci, ale vy teď musíte odejít. Chci, aby jste vzala ty děti a utíkali rovnou do Bradavica a za nic, opakuji za nic na světě se neotáčejte.“

„Co chceš proboha dělat?“

„To je jedno, hlavně už jděte. Ztrácíme tady čas.“ A aniž by čekal na odpověď rozeběhl se přimo doprostřed vesnice, kde bylo mozkomorů nejmíň, jelikož se všichni snažili zabránit lidem v úniku.

            Stál uprostřed náměstí, snažil si vybavit každou špatnou vzpomínku, kterou mněl ve své mysli. Vzpomínal jak Voldemort zavraždil jeho rodiče, jak je slyšel křičet, vzpomínal na Hermionu, jak ji viděl zemřít. Mněl pocit jako by se veškeré jeho štěstí vypařilo. A nebyl jediný kdo si toho povšiml. Jeho negativní emoce z něj doslova sršely. Mozkomorové z celé vesnice to ucítily, cítily temnotu, která se šířila okolím a okamžitě se začaly stahovat tím směrem. Zmatení bystrozoři a členové řádu jen sledovali, jak mozkomorové opouští své bojové pozice a stahují se vzduchem přímo do středu vesnice kde kolem něčeho krouží. To již však nebylo vidět kolem čeho. Tisíce mozkomorů se stahovali do jednoho místa a utvářeli ohromné kroužící tornádo sahající stovky metrů do vzduchu a další neustále přibívali.

            Věděl, že musí ještě vydržet, ještě nebyli všichni. Musí být pohromadě všichni. Členové řádu i bystrorory rychle doběhly až na náměstí, aby viděli co stalo vykřikly hrůzou, když viděli kolem čeho krouží ta ohromná masa temnoty. Brumbál se pokusil vyslat patrona přímo na tornádo, ale ten zmizel ještě než mněl vůbec šanci se přiblížit k teď již klečícímu chlapci.

Lily uslyšela křik vycházející z vesnice. Věděla co jí řekl Harry, ale ona musela vidět co se děje. Když se otočila, viděla ohromný vír temných postav sahající až vysoko k neby. „Panebože, Harry!!“ Děti již byly v bezpečí, teď musela pomoci jemu. Na nic nečekala a rozběhla se dolů do vesnice.   

 

            Už nemohl déle čekat, už přišel čas. Z posledních sil se postavil na nohy. Stál přímo uprostřed oka tornáda. Pozvedl hůlku směrem k zemi. Tohle kouzlo bylo jedno z nejmocnějších z bílé magie. Nevěděl jestli to přežije, Brumbál sám si na to nikdy netroufl.

 

„Z moci svěřené mi osudem“

 

Obloha se pomalu začala zatahovat temnými mraky.

 

„Volám sílu z Erisedu!!“

 

Křičel co mu jeho hlas stačil. Teď už byla obloha černá jak uhel.

 LUMOS DE ANGELES!!!!!“ 

Několik blesků sjelo z oblohy přímo do jeho hůlky, která se rozzářila andělsky modrobílím světlem. V tu chvíli začaly mozkomorové nejblíže Harrymu doslova hořet a praskat jak se duše uvězněné v jejich tělech snažily dostat na povrch. Šířilo se to jako řetězová reakce. Další a dálší mozkomorové se trhaly na kusy. Andělské světlo se šířilo stále víš a víš, šířilo se celou vesnicí a zahalilo úplně každého. Bylo to jako by to světlo přinášelo všem mír a novou energii, tedy skoro všem. Harry už byl téměř vyčerpaný. Někteří z temných jezdců se ještě snažilo dostat z dosahu té masy bílé magie, ale bylo pozdě. V jednom posledním masivním výbuchu energie shořeli i ti poslední.

 

            Lily už přiběhla jen včas, aby viděla, jek se Harryho bezvládné tělo kácí k zemi a jako sníh na něj dopadá černý popel.

   

P.S.- nejedná se o Epilog!!!




Komentáře:

  1. Melain8. 12. 2006 20.25

    To je senzační kapitola... Podle mě nejlepší ze všech co jsem kdy od tebe četla, ikdyž ty máš asi všechny kapitoly takhle pěkné a hlavně potavé... Vysoce návykové :o)



    odpovědět
  2. .8. 12. 2006 20.43

    hezky



    odpovědět
  3. Free8. 12. 2006 20.44

    Wau, tak to bylo něco, je to........ nevím jak to popsat, prostě překvapivé, mrazivé, šokující. No to by stačilo, prostě se mi tato kapitolka fakt hrozně líbila.:)



    odpovědět
  4. Lena8. 12. 2006 21.00

    "P.S.- nejedná se o Epilog!!!"
    Ještě aby tak:) Tahle povídka má skvělý potencionál. Jen tak dál.



    odpovědět
  5. Jarec8. 12. 2006 21.03

    Perfektné, najlepšia kapitola pri tejto poviedke.



    odpovědět
  6. Fufik8. 12. 2006 21.09

    Moc si mě potěšil, Lee! Ta kapitolka je naprosto úžasná, nechápu, jak to děláš.... ;)



    odpovědět
  7. Elu8. 12. 2006 21.21

    OO ja.. fakt nemam slov. to bolo uplne uzasne! a ta dlzka! juuu :)) strasne moc sa tesim na pokracovanie. dufam, ze sa aj dockam ^^
    "smekam klobouk".. ako to vravite vy, bratia (a sestri) cesi (cesky) ~^



    odpovědět
  8. Istana8. 12. 2006 21.27

    Wow!!!!! Tak to je neco tphleje bombastický!!!!! při čteni se mi začali třepat ruce!!!!!



    odpovědět
  9. ellion8. 12. 2006 21.30

    to je opravdu uzasne.....wow to bylo něco...nemam slov.proste kraaasa...



    odpovědět
  10. Marill8. 12. 2006 22.07

    To bylo prostě..bombastický...suproví a já nevím co ještě:)



    odpovědět
  11. šibal8. 12. 2006 22.08

    boží... já chci další



    odpovědět
  12. Trili8. 12. 2006 23.59

    jůůůů - boží, už se těším na další :-)



    odpovědět
  13. Gwenia9. 12. 2006 0.19

    Naprosto nadherny!!!!!!!!!Uz se nemuzu dockad dalsi!!!



    odpovědět
  14. KarenDes9. 12. 2006 1.30

    Kde ty nápady bereš? NOVOU KAPITOLU!!!!!!!



    odpovědět
  15. martis9. 12. 2006 9.12

    úžasný!!!!!!naprosto bez chyby!!!!!



    odpovědět
  16. Ala9. 12. 2006 11.09

    Vznechej 9 kapitolu Životního rozhodnutí a prosím hned napiš 5 kapitolu tady tohohle.Prosím prosím smutně koukám



    odpovědět
  17. Lee9. 12. 2006 11.15

    Sorry, ale Ori by mně asi zabil, nemluvě o tom, že má heslo k těmhle stránkám...:-)



    odpovědět | Odpovědi: šibal [20],
  18. Gil-galad9. 12. 2006 11.55

    nádhera fakt moc moc krásný prostě dokonalí :-))))))



    odpovědět
  19. Tulačka9. 12. 2006 13.45

    WOW!!! (a nejedná se o world of warcraft)
    Fakt super!!! (čti: Já chci další) :-P :-)))



    odpovědět
  20. šibal9. 12. 2006 19.00

    Odpověď pro Lee [17]: ale noták, sme napnutý jak se to tady vyvede dál, napiš prosím k tomuhle *prosebný pohled*



    odpovědět
  21. Lili9. 12. 2006 20.00

    Naprosto šookující!!!Dokonalý!!!Rozhodně to chce další a to brzy nebo se zblázním nedočkavostí:)))))))))



    odpovědět
  22. Andy9. 12. 2006 23.48

    super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! super! no já nevím co víc mám říct. Prostě nejlepší. Jen piš dál. jem moc zvědavej jak to bude poktačovat



    odpovědět
  23. Vruon10. 12. 2006 14.52

    Nádhera, tahle povídka je prostě skvělá, doufám, že se brzy donutíš napsat další kapitolku :)



    odpovědět
  24. Elvíra10. 12. 2006 17.37

    Ohromující, šokující, úžasný, bombastický, skoro nemám slov!!!



    odpovědět
  25. lord Tomikus10. 12. 2006 18.26

    Naprosto úžasné, dechberoucí, Harry musí mít obrovskou moc. A opovaž se ho zabít!! Hlavně napísej další kapitolu...



    odpovědět
  26. Ala10. 12. 2006 21.38

    No dobře ale hlavně pisaj pisaj a pisaj



    odpovědět
  27. Master Blinker11. 12. 2006 17.32

    Cool pls pokračuj dál!!!!!!!!!!!!!!!!



    odpovědět
  28. lord Tomikus13. 12. 2006 18.03

    Minule jsem nechtěl rušit, al eje tam jedna divná pasáž: Pozvedl hůlku směrem k zemi Co to je?? Nezvedaj se věci k nebi??



    odpovědět | Odpovědi: Lee [29],
  29. Lee13. 12. 2006 19.41

    Odpověď pro lord Tomikus [28]: ježiš člověče ja to psal v 11 v noci tak co po mně chceš :-))



    odpovědět
  30. Kvido21. 12. 2006 12.53

    senzace, cenzace, senzace... už aby bylo pokračování...protože ta povídka vypadá víc než slibně... :-)



    odpovědět
  31. Ghoster29. 12. 2006 2.46

    Honem, další :-P



    odpovědět
  32. Giner4. 1. 2007 22.12

    Kdy bude pokračování???? Je to fakt něco úžasného a npínavého:-)



    odpovědět
  33. bazilišek13. 1. 2007 18.59

    ale fofrom další kapču:-) pls pls pls pls pls pls pls pls



    odpovědět
  34. Kaname14. 1. 2007 17.34

    Je to fakt dobrý. Honem další kapču!



    odpovědět
  35. luys16. 1. 2007 18.32

    Super poviedka. Kedy pridáš ďalšiu kapitolu?



    odpovědět
  36. KarenDes18. 1. 2007 16.26

    Už byto chtělo novou kapču!!!!!!!!!



    odpovědět
  37. MasterBlinker23. 1. 2007 20.28

    Nechci nic namítat ale asi tady neni nova kapitola co??



    odpovědět
  38. romalt23. 1. 2007 20.35

    Je to fakt supeeeeeeeeer. Jen tak dál,těšíím se na další kapitolku.



    odpovědět
  39. Jantar1. 2. 2007 1.37

    Fenomenální povídka.Jsem naprosto nadšená.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: