Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Snadné sdílení souborů | Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | TV program | Měření rychlosti internetu | Stahovač videí z YouTube

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

2.kapitola - výslech

Datum: 12. 11. 2006 22.16 | Autor: Lee | 4345× | Kategorie: What if... | Komentáře: 20

Teplá letní noc. Brumbál seděl ve své pracovně a vyřizoval neodkladné záležitosti školy. Pomalu vstal ze židle a přešel k otevřenému oknu. Na obloze zářily hvězdy a nikde nebylo vidět ani mráček. Už to byly téměř dva měsíce co začalo docházet k útokům na mudlovské a poloviční čaroděje. Několik čarodějů a čarodějek již zemřelo. V některých případech byly vyvražděny celé rodiny. Všechny případy spojovalo nejen to, že šlo především o mudlovské čaroděje a čarodějky, ale také zlatní znamení, které se vznášelo nad domem. Zelená lebka s hadem místo jazyka vystupující z úst. Čarodějnickým světem se začaly šířit zvěsti o temném čaroději, který si Lord Voldemort a verbuje čistokrevné čaroděje a čarodějky na svou stranu. Ministerstvo se to snažilo přehlížet, ale on si moc dobře uvědomoval, že lidé jako je tento „Lord“ jsou nebezpeční a musí se proti nim bojovat. Podařilo se mu sestavit skupinu lidí, kteří se rozhodli postavit se mu. Fénixův řád. Z přemýšlení jej však vyrušilo zaklepání na dveře.

„Vstupte.“ Dveře se pomalu otevřeli a dovnitř vstoupila Sybyla Tralawneyová.

„Dobrý večer pane řediteli doufám, že neruším chtěla jsem s vámi naléhavě mlu…“

Více toho však nestačila říci, neboť její poloprázdná láhev od sherry, kterou až do teď držela v ruce jí vypadla a ve chvíli kdy dělala další krok stoupla přímo na ní a svalila se na zem.

„Můj bože moje drahá kolegyně jste v pořádku.“ Rychle vstal ze židle, přiklekl k ní aby ji mohl pomoci a zároveň se snažil nevnímat její příchutí sherry osvěžený dech. Ve chvíli kdy se ji však dotkl profesorka věštění protočila oči v sloup a začalo mluvit nepřirozeně hlubokým hlasem.

„Až temný Lord pozvedne plamenný meč…až naděje začne uhasínat …zjeví se bojovník světla…ten, jehož život byl zmařen…ten, který se může postavit temnému pánovi…ani jeden nebude mít klid, pokud ten druhý bude žít…ztracený syn se vrací…a s ním přichází i naděje.“

Brumbál na ni jen nevěřícně hleděl. Ještě nikdy neslyšel vyslovit profesorku věštění jedinou skutečnou věštbu, ale tohle byla jedna taková.

„Co… co se stalo?“ Profesorka se teď na ředitele dívala velice zmateně.

„Má drahá Sybylo. Zakopla jste a upadla. Čemu vděčím za vaši návštěvu?“

„Chtěla jsem s vámi mluvit, ale nemohu si vzpomenout o čem.“

„Možná bude lepší pokud si půjdete odpočinou a přijdete za mnou zítra.“ A s těmito slovy ji vyprovodil ze svého kabinetu. Moment na to už stál u své Milánky a vkládal do ni stříbrnou nit, která mu vystupovala ze spánku. Chtěl si být jist, že bude znát přesné znění té věštby.

 

…O několik set mil dále …

 

Lili Potterová seděla na parapetu okna v chlapeckém pokoji. Už to bylo deset let co její syn zemřel. Její milovaný Harry. Nikdy se nedozvěděli kdo to udělal. Prostě jej našli mrtvého v lese kam si chodíval hrát. Bylo mu jen sedm let a za pár dní by mu bylo sedmnáct. Z očí jí pomalu začaly stékat slzy. Často sem chodila jen tak vzpomínat.

            Dveře do pokoje se pomalu otevřely a dovnitř vešla mladá dívka se zrzavými vlasy a oříškově hnědýma očima. Byla to o dva roky mladší sestra zesnulého Harryho Pottera. Pomalu přistoupila ke své matce a objala ji okolo ramen.

„Ach, Amando, neslyšela jsem tě přijít, já …promiň.“

„To nic mami. I mně chybí. Moc si ho nepamatuji. Často přemýšlím nad tím jaký by byl.“

S těmi slovy se však její matce z očí spustily další příval slz.

„Promiň mami já…nechtěla jsem tě ranit.“

„To je v pořádku. Máš právo mluvit o svém bratrovi. Nevím co bych si počala bez tebe a táty.“ Pak svou dceru znovu objala.

„Pojď už je pozdě. Půjdeme si lehnout.“

 

…Děravý Kotel… 

 

Pomalu otevřel oči, když ucítil dopad prvních ranních paprsků na svá víčka. Ležel v posteli v pronajatém pokoji Děravé Kotle. Nechtělo se mu, ale věděl, že má spoustu zařizování. Pomalu přešel k umyvadlu, opláchl si obličej teplou vodou a podíval se do zrcadla. V jeho očích se odrážel neuvěřitelný smutek. Právě mněl za sebou další neklidnou noc plnou nočních můr. Cítil se naprosto vyčerpaný. Sbalil si věci do krosny, hůlku si dal do pouzdra v rukávě a meč připevnil na bok krosny, aby jej mněl neustále po ruce. Sešel ze schodů k baru kde právě Tom připravoval snídani.

„Ahoj Tome.“

„Á, mladý pán se nám už vzbudil. Dáte si něco k snídani?“

„Ne, děkuji, Ale poslyšte dnes odcházím a ještě nevím jestli se vrátím. Tady jsou peníze ne dva dny dopředu a pokud se nevrátím tak ten pokoj pronajměte a peníze si nechte.“

„No dobrá jak si přejete. A co máte tak důležitého? Nemněl by jste chodit ještě do Bradavic?“

„Bohužel mám ještě nějakou práci, snad potom. Teď ale potřebuji zajít na příčnou Ulici a taky na Obrtlou.“

„Na Obrtlou? To je v dnešní době dost nebezpečné. Pohybují se tam nebezpeční lidé. Říkají si smrtijedi. Jsou to přisluhovači Temného pána.“

„Já vím. S tím právě počítám.“

Hodil na pult pár galonů, oblékl se do dlouhého černého kabátu a přes záda si hodil svojí krosnu. Pak už jen vyrazil přímo do temné ulice. Cestou mu v hlavě neustále vrtala otázka jak se stihl Voldemort tak rychle dostat k moci. Vždy´t je tu teprve dva měsíce. Pomalu procházel špinavou ulicí a snažil se nevnímat zápach, který se mu doslova vžíral do nosu a zvedal mu žaludek. Konečně našel co hledal. Obyčejná putika, ten typ ve které se slézela ta největší sebranka. Přes hlavu si nasadil kapuci, tak, aby mu nebylo vidět do obličeje a vstoupil dovnitř. Přes veškerý hluk, který zde panoval si nikdo ani nevšiml, že někdo vstoupil dovnitř. Posadil se ne baru a objednal si sklenici ohnivé whisky. Teď už zbývalo jen čekat.

            Vyplatilo se ani ne po půl hodině mu někdo zaklepal na rameno. Otočil se, aby uviděl skupinu asi pěti lidí stojících přímo za ním. Na sobě mněli černé pláště a bílé masky na obličejích. Jen tak mu prolétlo hlavou: „Pořád stejně ubohé.“ Pak první postava, ta která stála nejblíže promluvila.

„Tady to patří Temnému pánovi. Kdo jsi a co tady chceš.“

„Čekám tady na vás.“

„Opravdu? A copak můžeme učinit pro tak váženého návštěvníka?“ V tu chvíli se dali všichni smrtijedi do smíchu, bylo vidět, že se velice dobře baví.

„Přišel jsem vám nabídnou obchod.“

„Vážně a jakýpak.“

„Je to jednoduché. Vy mi vyklopíte všechno co víte o Voldemortovi, o tom kde sídlí a co plánuje, a já vám za to moc neublížím.“ Tohle vyvolalo další příval smíchu.

„A to mám obchodovat s někým komu ani nevidím do tváře?“

„No jak chcete. Tak to holt půjde po zlém.“

Hůlku mněl venku tak rychle že nikdo jiný nemněl ani šanci zareagovat. Okamžitě seslal poutací kletbu na dva nejbližší smrtijedy. Nastala obrovská panika a lidé se začali hrnout ven z hospody. To ale najednou z ničeho nic proletěla kolem Harryho další kletba a on jen tak stačil přeskočit bar a schovat se za něj. Byl přikrčený u zemně. Všichni ostatní už vyběhli z baru pryč.

„Ale no tak přeci si nebudeme hrát na schovávanou. Říkal jsi něco o tom, že nám moc neublížíš.“

„No jak chceš, ale pak si nestěžuj, že jsem tě nevaroval.“ Harry ve dřepu namířil hůlkou na bar před sebou a naplno zakřičel: „REDUCTO“

Fialový paprsek udělal do baru díru o průměru třiceti centimetrů a poslal zakuklence stojícího přímo před dírou proletět se přes celou místnost. Nečekal, než se další dva vzpamatují a rychle znovu zaútočil. První padl spoutaný k zemi. Toho druhého jen odzbrojil. Přivolal si jejich hůlky, které na místě spálil až na jednu, kterou si nechal jako záložní.

„A teď se zeptám ještě jednou a naposledy. Co chystá Voldemort?“

„To ti nikdy neřeknu.“

„Myslíš, že jenom tvůj pán umí být nebezpečný.“ Pak jen mávnutím hůlky odhodil smrtijeda na protější stěnu. Ten se po ní svezl dolů na zem a vykašlal trochu krve. Harry k němu přistoupil oběma rukama ho chytil za hábit pod krkem a vyzvednul na nohy. Přimáčkl ho na stěnu místnosti.

„Takže to zkusíme znova. Co ty na to? Co plánuje Voldemort v nejbližší době? No tak bude to?“

„Chce….chce zlikvidovat tu Pottrovic holku.“

„Cože o čem to mluvíš? Jakou holku?“ Smrtijed se k odpovědi moc neměl tak pomohl ranou pěstí do obličeje, při čemž mu vyrazil dva zuby.

„Tak už to konečně vyklop.“

„Je to dcera Lyli a Jamese Pottrových. Je jí patnáct.“

„Kdy k tomu má dojít?“

„Asi …asi za hodinu. Dostali jsme echo, že bude doma sama.“

„Kdo povede útok? TAK SAKRA KDO POVEDE ÚTOK?!?“

„Tyhle nezastavíš.“

„Nato jsem se neptal! Tak sakra kdo?“

„Náš pán povolal temné démony z podsvětí. Ty kteří se z tohoto světa vypařili již před stovkami let v dobách Salazara Zmijozela.“

„O čem to sakra mluvíš?!?“

„Pán povolal Mozkomory.“

V tuhle chvíli Harrymu zatuhlo. Věděl, že tady na něco takového nejsou zvyklí. Mozkomoři skutečně již velice dlouho neobjevily. Hned se ale vzpamatoval. Přimáčkl smrtijeda ještě víc na stěnu až zaskučel bolestí.

„Teď se vrátíš za svým pán a vyřídíš mu pozdravy od Chlapce-který-přežil. Je ti to jasné?“

Smrtijed jen kývl hlavou.

„Fajn prozatím dobrou noc.“ Pak mu hlavou praštil o zeď až se sesunul k zemi v bezvědomí. Rychle vyběhl před hospodu, kde e proměnil v obrovskou harpii, což samozřejmě vyvolalo několikero zalapání po dechu od tuláku sedících po zemi před putikou. Už nemohl ztrácet čas věděl, že jestli to chce stihnout musí si pospíšit. Snažil letět co nejrychleji. Využível teplé proudy vzduchu a klouzal po nich jak nejrychleji dovedl. Čas se mu postupně krátil. Konečně před sebou uviděl dům, který znal jen ze svých nočních můr. Také však ucítil známí chlad. Shlédl dolů a viděl mladou dívenku se zrzavými vlasy jak leží na zemi a křičí. Kolem ní poletovalo asi dvacet postav zahalených v černých kápích. Střemhlav se vrhl dolů k zemi. Těsně než dopadl se proměnil, vytáhl hůlku. Rychle si snažil vybavit nějako šťastnou vzpomínku. „Herm, vezmeš si mně?“ „Já nevím co říct…já … ano, samozřejmě, že ano.“

„EXPECTO PATRONUM“

Stříbrný jelen vyskočil z jeho hůlky a ihned vystřelil směrem k bezbranné dívce. Jeho mocná záře se šířila do celého okolí. Moskomorům nezbylo nic jiného než s bolestivými skřeky se stáhnout pryč. Tady nemněli šanci.

            Pomalu se sehnul k dívce. Byla v bezvědomí, ale byla v pořádku. „Díky bohu jsem tu včas.“ Pak ale uslyšel několika násobné prásknutí od přemístění, které se ozvalo zpoza domu. Na nic nečekal, rychle se proměnil a vzlétl do vzduchu.

 

…Pomalu se avala probouzet. Ležela v obývacím pokoji a vedle ní klečela její matka a u nohou na sedačce seděl James. Když se pořádně rozhlédla, tak uviděla, že je v místnosti více lidí. Nějaká mladá žena s růžovými vlasy a její bradavický ředitel.

„Mami…co se stalo“

„Díky bohu zlatíčko, našli jsem tě takhle ležet venku před domem. Je ti lépe.“

V obličeji své matky viděla výraz čirého zoufalství a strachu. Ztratila svého syna a nechtěla ztratit i ji.

„To nic mami už je to dobrý.“

Pak promluvil její ředitel. „Můžete nám slečno Potterová říci co se stalo prosím?“

„Já byla jsem venku a …pak se nejednou udělala hrozná zima, od pusy my šla pára. Najedno se mi začaly vybavovat vzpomínky. Jen samé vzpomínky. Mněla jsem hrozný pocit jako kdybych už nikdy neměla mít radost.“

Z očí jí pomalu začaly ztékat slzy.

„Byla jsem hrozně zoufalá, pak se tam objevily ty postavy. Mněli černé kápě a krožily kolem mě v kruhu. Bylo to jako ze mě vysávali všechno štěstí.“

„To co mi tady popisujete slečno potterová jsou mozkomorové.“

„COŽE?!?“ Vykřikly oba rodiče najednou.

„Albusi děláš si z nás srandu? Ti přeci vymizeli před stovkami let.“

„Voldemort je musel přivolat z posvětí.“

„Tak DOST!! Nechci aby jste se o tom bavily před ní.“ Zakročila rázně Lyli.

„Prosím slečno Potterová co se stalo poté?“

„Já mysle jsem, že umírám.“ Při těch slovech si ji Lyli přivinula k sobě a propukla v tichý pláč.

„Jenže najednou se tam ten tvor.“

„Co to bylo za tvora?“

„Já…já přísahala bych, že jsem viděla jelena.“ James samozřejmě vypadal velice překvapeně.

„Jenže tenhle byl jiný. Celý doslova zářil, vycházelo z něj světlo tak silné, že jsem si musela zakrýt oči. Pak jsem omdlela. Vy víte co to bylo pane řediteli?“

„Patronus.“

„Musím říct, že jste mněla veliké štěstí slečno Potterová, avšak záhadou nadále zůstává, kdo toho patrona vyčaroval. To totiž dokáží jen ti nejzkušenější a hlavně mocní čarodějové. Skutečně je to všechno co si pamatujete?“

„Ano …totiž vlastně…“

„Ano?“

„Možná to bude znít hloupě, ale slyšela jsem orlí křik.“




Komentáře:

  1. Fufik12. 11. 2006 22.24

    Mysela jsem si to přečíst dvakrát, abych to pochopila.... =D
    Ale je to fakt perfektní!! =P



    odpovědět
  2. Istana13. 11. 2006 6.29

    Super!!! Moc podařený!!!! budu duufat že brzo vřidáš další kapitolku.



    odpovědět
  3. Lena13. 11. 2006 6.50

    Velmi, velmi... velmi... dobré:)



    odpovědět
  4. Jarwis13. 11. 2006 11.30

    fakt skvělý nápad, poslat Harryho do paralelního světa. Fakt se ti zatím daří
    Kdy bude další kapitola?



    odpovědět
  5. Gil-galad13. 11. 2006 15.12

    moc a moc pěkné ze začátku jsem to taky nechápal ale ke konci mi to už bylo jasný je to naprosto super rychle pokračuj :-)



    odpovědět
  6. šibal13. 11. 2006 15.14

    skvělá kapitola, prosím rychle další



    odpovědět
  7. Andy13. 11. 2006 15.21

    skvělí doufám že bude brzo další



    odpovědět
  8. Ala13. 11. 2006 16.53

    Das ist super prosím novou kapitolku



    odpovědět
  9. Vruon13. 11. 2006 18.17

    Dokonalí, tahle povídka začíná být jedna z nejlepších a to je teprve druhá kapitolka :) Doufám, že chystáš přidat co nejdřív další kapitolku, please snaž se co nejdřív. Předem dík V :)



    odpovědět
  10. lila13. 11. 2006 18.18

    fakt je to super zacinajuca poviedka :P...len sa mi zda ze som daco podobne uz dagde citala...



    odpovědět
  11. Gabe13. 11. 2006 18.44

    Mňam. Tak jsem to slupl. Vynikající kapitola.



    odpovědět
  12. Janis13. 11. 2006 20.15

    perfektní.................. nemám slov, to je fakt krásný, teď už se budu jen těšit na další.



    odpovědět
  13. anet13. 11. 2006 22.10

    no nemám slov, opravdu moc úžasné, jen si pospeš s pokračováním, prosím:)



    odpovědět
  14. Jarwis14. 11. 2006 7.23

    Skvělé.....
    kdy bude další kapitola?



    odpovědět
  15. Katren14. 11. 2006 13.34

    skvělí, perfektní, prostě boží, doufám, že brzo napíšeš další kapitolu



    odpovědět
  16. Anja14. 11. 2006 19.18

    Moc pěkný rozjezd. Doufám, že ti to vydrží. Ale jestli mohu o něco poprosit, vynech ve slově mněl to n. Je to jedna ze 3 chyb, které nedokážu přejít v sebepoutavějším textu, jako ostatní hrubky. Nic ve zlém. Už se těším na další kapitolu.



    odpovědět
  17. Elu15. 11. 2006 8.09

    to bolo uplne uzasne! prosim, potes moju ciernu dusu oznamenim, ze dalsia kapitola bude uz za par dni... prosiiim! (keby bola uz dnes a keby som ta poznala osobne, tak by som povedala, ze ti za dalsiu kap. aj nohy vybozkavam, ale.. takto si to musis len domysliet.. ^^)



    odpovědět
  18. Naria15. 11. 2006 19.18

    super. kdy bude další kapitolka??



    odpovědět
  19. Tundra-Loki18. 11. 2006 17.01

    bude mít Harry i tady tu katanu? Moh by používat 2. hůlku (případně ji přeměňovat na ten meč).



    odpovědět
  20. Andy18. 11. 2006 17.27

    DALŠÍ PLS



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: