Doporučujeme: Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Italo.cz | TV program | Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

1. kapitola- konec, anebo začátek

Datum: 1. 11. 2006 20.37 | Autor: Lee | 4228× | Kategorie: What if... | Komentáře: 10
…V Harryho šestém ročníku začal Voldemort útočit plnou silou. Ministerstvo kouzel padlo. Všichni ministerští bystrozoři byly rozprášeni a stoupenců zla přibývalo. Temná stvoření útočily na mudly i čaroděje, kteří se rozhodli postavit temnému pánovi na odpor a věčná temnota zahalila svět. Z měst zbyly jen trosky, z budov už nebylo více slyšet pokojných hlasů lidí radujících se ze života.             Poslední hrstka odvážných, z celého světa se shromáždila na jediném místě a snažila se připravit na nadcházející bitvu. Pokud se podaří zničit temného pána pak je ještě naděje. V Bradavicích se teď připravovali všichni, kteří se rozhodli bojovat v den poslední bitvy… 

Lehký vánek si pohrával s jeho havraními vlasy.Stál na břehu jezera pozorujíc slunce zapadající za lesem. Jen na chvíli zavřel své smaragdově zelené oči a nechal poslední z paprsků jarního slunce dopadat na svůj obličej. Snažil se vychutnat každý kousíček toho pocitu míru, který vycházel z tohoto okamžiku.

            Ucítil osobu stojící za ním. Ani se neobtěžoval otevřít své oči moc dobře věděl kdo tam je. Cítil jeho moc.

„Dobrý večer pane profesore. Také jste vyrazil na večerní procházku?“ Čaroděj pomalu přistoupil až k němu. V jeho pomněnkově modrých očích už nebylo vidět ani památku po těch veselých jiskřičkách, na jeho obličeji přibylo mnoho vrásek.

„Neměl by ses takhle procházet sám Harry, mohlo by to být nebezpečné.“

„Ne, to ne. On takhle nezaútočí. Ten den už se blíží pane profesore. Já to cítím. Dokonce i on, je stále nervóznější a nervóznější.“ A při těch slovech si několika prsty přejel přes jizvu na svém čele.

„Co když selžu? Co když on zvítězí? Pak již všechno bude ztraceno a to jen mojí vinnou. Weasleyovi jsou mrtví, Remus je taky pryč. Svírá se mi žaludek při pomyšlení na to se stane pokud selžu, na to co se Hermioně. Ona je již jediná kdo mi zbyl.“ Stačila jediná myšlenka na to že by se jí něco stalo a jeho vůle žít jako by náhle zmizela, jako by mu někdo odsál veškerý vzduch z plic. Zakroutil jen hlavou jako by se tu myšlenku snažil vytřepat.

Ředitel pomalu přistoupil až k chlapci a položil mu ruku na rameno.

„Harry, neučil jsem tě všechno co jsem mohl. Znáš a ovládáš kouzla o kterých by si mnozí kouzelníci mohli nechat zdát. Máš v sobě dost moci na to abys používal kletby, které by z jiných vysály moc beze zbytku vysály. Ovládáš svou magii tak jak jen  málo kdo na téhle planetě. Dál už je to jen na tobě. Teď pojď měli bychom si jít odpočinout.“

„Já nejsem unavený. Potřebuji si trochu pročistit mysl.“ Rychle se rozběhl přímo proti Bradavickému jezeru a těsně u jeho břehu se odrazil od zemně jako kdyby do něj chtěl skočit. Však ve chvíli kdy se odrazil se jeho ruce začaly prodlužovat a nohy zkracovat a během mžiku oka se již vzduchem vznášela obrovská harpie mířící přímo klesu. Orlí křik se rozléhal po bradavických pozemcích.

„Jen leť můj přítel, jen leť.“ S těmito myšlenkami se ředitel otočil a vydal se zpět do hradu.

 

Letěl nad lesem. Vítr mu uhlazoval jeho peří. Jeho mysl byla v tu chvíli naprosto uvolněná. Nemyslel vůbec na nic. Dole pod sebou viděl míjet strom za stromem a mezi nimi jednoho vlka samotáře. Teď mněl pocit naprostého odreagování. Moc dobře věděl, že by stačilo jen mírně netočit svých perutí a neskutečnou rychlostí se vrhnout střemhlav k zemi aby ukončil život toho tvora. Právě teď byl on pánem nad životem a smrtí. Nyní však přišel čas vrátit se do reality. Nad malým paloučkem se rozhodl otočit a vydat se zpět ke hradu. Stříbrná záře úplňku vrhala na palouček stín, který znervózněl i vlkodlaky, kteří se zde shlukovali do smečky.

 

První sluneční paprsky proklouzli skrz okno do jeho pokoje aby dali jasně najevo že je již čas vstávat. V jeho pokoji přibylo několik postelí, ale ani jednu z těch tváří, které v nich leželi neznal. Jeho spolužáci byli pryč. Někteří stihli utéct i se svou rodinou a schovat se v bezpečí. Nemohl jim to vyčítat. Tohle byla válka a v té se umírá… a také zabíjí. Mněl to v živé paměti jako do teď. Tehdy v zimně, týden po vánocích, týden po tom co došlo k vyvraždění rodiny Weasleyových, jeho rodiny. Byly v Prasinkách, v krčmě u tří košťat a spolu s několika přáteli zapíjeli smutek. Zaplatily a odcházeli, když se z venku ozval výkřik.

 FLASHBACK „Nejspíš už by jsme měli jít, začíná se připožďovat.“„Máš pravdu.“přitakal mu Seville.  Objednali poslední skleničky s ohnivou whisky. Každý vzal tu svou a povstal.„Připíjím na ty, kteří tu dnes s námi nemohou být.“ Začal Harry. „Snad se teď máte lépe než my.“ Každý do sebe kopnul svou sklenku. Na stůl položily deset galonů a vydali se ke dveřím.            „Smrtijedi, všichni pryč!!“ Výkřiky vycházeli z druhé strany vesnice odkud právě přicházelo deset postav v černých kápích a bílých maskách. Skupinka několika dětí ze třetího ročníku, kteří se rozhodli zůstat v Bradavicích bohužel nebyla dost rychlá.„Rychle musíme jim pomoct.“ Zavelel Harry. On, Seville, Hermiona a několik dalších se okamžitě rozběhlo proti smrtijedům a začali na ně metat kletbu za kletbou. Strhla se bitva. On sám uvízl v šarvátce s Malfoyem seniorem a Dolohovem. Viděl jak Hermiona zápolí s Goylem.„Avada Kedavra.“ Ta dvě slova prořízla vzduch stejně jako zelená kletba, která následovala hned po té. Mrtvé tělo jeho spolužáka kleslo k zemi.„Nevile!!“Zvedla se v něm obrovská vlna vzteku. „Aresho Solem“ Jedním máchnutím hůlky odhodil oba smrtijedy na nejbližší stěnu budovy. Přiklekl k tělu svého spolužáka a přítele.„To ne, to ne. Co jsem to provedl. Prosím odpusť…odpusť. Z jeho očí mu tekly slzy proudem dokud ledový hlas nepřerušil jeho truchlení.„Nikdy nedokážeš ochránit své přátele Pottre.“ Poznal ten hlas velice dobře. Hlas ženy, která mu vzala jeho kmotra. Na nic nečekal otočil se a zakřičel: „EXPELLIARMUS.“Bellatrix kolem sebe stihla vytvořit štít, avšak to jí nebylo nic platné. Kletba byla příliš silná. Prorazila její štít a odmrštila ji dvacet metrů nazpět. Její hůlka dopadla těsně vedle ní. Z pozice na zádech se na ni snažila dosáhnout. Hrabala prsty do sněhu, ale nic. Zlomená žebra jí nedovolila se moc hýbat. Už ji skoro mněla když jí někdo přišlápl dlaň k zemi až zaskučela bolestí.„Nemůžeš mně zabít Pottre. To ty nedokážeš.“ Chtil ji za vlasy a vytáhl do kleče. Svou hůlku uklidil a vytáhl meč který nosil neustále u sebe. Byla to japonská katana překládané oceli s rukojetí vyřezávané z bílé slonoviny.Meč ji přiložil na krk. „Prosím Bello dej mi jeden jediný důvod a udělám to velice rád.“„Harry.“ Ozvalo se za ním. Otočil se a zjistil, že všichni ostatní už přestali bojovat jelikož se do boje zatím stihli zapojit i profesorka McGonagalová a profesor Filtwick a teď ho pozorovali. Jeho momentu nepozornosti však stihla vzužít smrtijedka, která s nečekanou rychlostí vstala, zpoza zad vytáhla nůž a chystala se mu jej vrazit přímo do srdce. Na poslední chvíli se pohnul a nůž zasáhl jeho rameno do kterého se zaryl celo délkou čepele. „ARGHHHHHHHHHH“, jeho bolestné zavití se neslo celými Prasinkami. Rychle vytáhla nůž, aby mohla bodnou znova, ale bylo pozdě. Ostří čepele jeho meče jí proťalo skrz její žaludek.„Pozdravuj ode mě v pekle.“ A s těmi slovy ji zaryl meč do těla celou jeho délkou. Jediným škubnutím jej vytáhl ven a nechal její umírající tělo klesnout k zemi. Viděl jak její oči opouští život a z úst jí stéká pramínek krve. V místech, kde meč prošel jejím tělem se bělostný sníh začal barvit do temně rudé.END Pomalu spustil nohy z postele a nechal je dopadnout na studenou podlahu. Rychle se oblékl a šel dolů na snídani. Kde už na něj čekala Mia. Po cestě nervózně svíral ruku v kapse. „Pane bože, co když odmítne, pak budu vypadat jako úplnej idiot. Ne musím se jí zeptat. Už to déle nevydržím.“

Mezitím došel až do velké síně. Bylo zde o jeden stůl navíc. Kolejní výzdoba úplně zmizela stejně tak jako zmizela většina studentů. Hermiona seděla na svém obvyklém místě, ponořená do myšlenek. Taková byla pořád od smrti svých rodičů.

Rychle do sebe neházel trochu jídla a zapil to dýňovým džusem. Když viděl, že se zvedá a odchází rychle za ní vyběhl.

„Mio počkej, potřebuji s tebou mluvit. Můžeme se trochu projít?“

„Jo jasně pojďme třeba k jezeru.“

Slunce ještě nebylo po ránu moc silné a z jezera se pářilo.

„Hermiono, já…chci ti říct, výš znamenáš pro mě hodně. Jsi jediná rodina, kterou mám a nedovedu si představit, že bych mněl žít bez tebe, byť by to mnělo být jen jeden jediný den.“

„Harry? Co se mi snažíš říct?“

„Herm, vezmeš si mně?“ A při těch slovech vytáhl zlatý prstýnek s diamantem.

„Já nevím co říct…já … ano, samozřejmě, že ano.“ Ihned se mu vrhla kolem krku. Cítil se neuvěřitelně šťastný. Poprvé po dlouhé době byl opravdu šťastný.

  

Byla noc. Všude okolo něj se bojovalo. Jeden výkřik následoval druhý, kletba střídala kletbu. Z jeho čela stékala teplá krev. Stál uprostřed bitevního pole. V jedné své ruce svíral meč a v druhé hůlku. Byl neustále v pohybu. Věděl, že když se zastaví tak zemře. Z jeho hůlky létali kletby, které téměř vždy zasáhly svůj cíl a pokud se něco nebo někdo dostal příliš blízko skončil na ostří jeho meče. Nepočítal už mrtvé, které sám připravil o život. Věděl, že jeho duše se bude smažit v pekle.

„LACARNON INFLAMARE.“ Proud ohně vyšlehl z jeho hůlky a podpálil tři smrtijedi snažící se zaklít jeho.

Konečně uviděl to co hledal. Voldemort právě máchnutím hůlky odhodil několik čarodějů snažících bránit sami sebe.

Konečně stanuli proti sobě. Hledíc si zpříma do očí. Nikdo se je neopovážil vyrušit. Srdeční rytmus se mu pomalu sklidňoval. Bylo to až komické, čelíc svému největšímu nepříteli a on poprvé necítil strach.

„Tak už to skončíme, co na to říkáš Tome?“

„Ano, jistě, ale nejdřív…“ Pak namířil hůlkou do davu a lenivě pronesl „ACCIO.“ A odkud si přilétla Hermiona jemu přímo do ruky. Držel ji pod krkem, deset čísel ve vzduchu.

„Okamžitě ji pusť tohle je jen mezi námi.“

„Ale jistě hned to bude.“ Pak ji jediným škubnutím zlomil vaz.

„NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ“ Její tělo se sesunulo mrtvé k zemi. Voldemort se jen zasmál a přemístil se pryč.

Padl na kolena. Vzal její tělo do náručí. Bylo to jako by z něj vyprchala veškerá vůle k životu. Nevnímal zvuky boje ani křik umírajících. Teď mu to bylo všechno jedno. On sám si přál zemřít.začal se pohupovat dopředu a dozadu. Brečel jako malé dítě. Nemohl to zastavit.

„Proč, proč mi tě vzal…tohle není fér. Ty … ty jsi neměla zemřít. To já…“

Náhle se někdo přemístil přímo za něj.

„Neboj se na to bude ještě času dost.“ Pak jej Voldemort chytil za rameno a přemístil se i sním pryč z bojiště.

Když se vzpamatoval viděl, že klečí před troskami nějakého domu.

Temný čaroděj zcela klidně prošel kolem něj. Věděl, že teď nemá sílu vůbec na nic.

„Není to ironie Harry? Co říkáš? Skončíme to tam kde to všechno začalo. Ó ano, Godrikův důl. Velice dlouho jsem tu nebyl. Pravda má poslední návštěva nedopadla zrovna nejlépe.“

Harry mohl jen němě zírat na trosky domu, kde se narodil.

„Výš Harry našel jsem způsob jak se dostat do jiného světa. Tento už mně nezajímá. Jsou to jen trosky. Ale nejdřív se postarám o tebe.“

„SECTUSEMPRA.“ Na jeho hrudi se objevily tři sečné rány, které začali okamžitě krvácet.

Tentokrát to byl on z koho odcházel život. Začala mu být hrozná zima. Nesnažil se s tím bojovat. Věděl, že zklamal.

Voldemort tam jen tak stál a sledoval jak umírá. Pomalu zavřel své oči a pak ve své hlavě uslyšel ten známí milovaný hlas.

„Harry!! Teď to nesmíš vzdát. Teď ne.“

„Mio?“

„Ano jsem to já. Harry musíš ho zastavit než projde tou bránou.“

„Jakou bránou?“ To už ale pomalu otevřel oči a uviděl jak Vodemort míří před sebe hůlkou a mumlá si pro sebe nějaká slova. Pomalu a potich se snažil postavit. Působilo mu to hroznou bolest, ale podařilo se mu to.

Před Voldemortem se zatím vytvořil portál černá díra vedoucí nikam. Viděl jak se chystá vstoupit.

„TOME!!“

Voldemort se rychle otočil a viděl jak na něj Harry míří hůlkou.

„Ale Harry, copak by jsi mi s tím chtěl udělat.“

„AVERTES RESOLUM DALADRIOS“ Ve chvíli kdy to dořekl se z jeho hůlky vyřítily tisíce stříbrných světélek, které vrazily Voldemortovi přímo do hrudi a vylétli na druhé straně, kde se otočily a začali znovu a znovu prolétávat skrze něj. Jeho tělo se s ohromnou explozí rozpadlo na prach.

Konečně viděl, alespoň malou naději, avšak v místě kde až do teď stál Voldemort se vznášel temný stín s mlhavým obličejem,

„MYSLÍŠ, ŽE MNĚ MŮŽEŠE PORAZT POTTRE!! JÁ JSEM NESMRTELNÝ!!“

Hned po té jeho duše prolétla skrze portál,, který vytvořil.

To bylo poslední co viděl než se propadl do temnoty.

 

Pomalu se probouzel. Byl v místnosti tak bílé, že rozeznat podlahu od stěn. Zvednul se ze zemně. Byl celý oblečený v bílém. Brýle už dávno nepotřeboval od té doby co z něj byl zvěromág.

 

„Buď vítán Harry.“ Rychle se otočil po hlase, aby našel ženu nevýslovné krásy stojící přímo za ním.

„Kdo …kdo jsi?“ Její pleť byla jako z alabastru a dávala do popředí vlasy černé jako uhel.

Oči mněla nádherně, až hypnoticky modré.

„Já jsem osud Harry a přivedla jsem tě sem abych ti učinila nabídku…“




Komentáře:

  1. Gil-galad1. 11. 2006 20.51

    tak to je naprosto dokonalééééééééééé fakt nemám slov :-D



    odpovědět
  2. Fufik1. 11. 2006 20.55

    Perfektní!! A suprový! ;)
    =))



    odpovědět
  3. Istana1. 11. 2006 21.04

    Super!!!



    odpovědět
  4. Gina1. 11. 2006 21.17

    jak já miluju povídky kde všichni umřou!!! XD



    odpovědět
  5. Yvainne1. 11. 2006 21.19

    pěkné a zajímavé.... co víc k tomu dodat...:)



    odpovědět
  6. Vruon1. 11. 2006 22.16

    Tak tahle povídka vypadá hodně zajímavě, ještě aby k ní přibývaly kapitolky rychleji a bylo by to dokonalí :)



    odpovědět
  7. Andy2. 11. 2006 14.58

    tohle ještě bude zajímaví doufám že bude brzo pokračování



    odpovědět
  8. lila2. 11. 2006 17.42

    tak toto sa ti fakt podarilo :P



    odpovědět
  9. Lorlima2. 11. 2006 18.16

    Osudové stekání...:) Je to super a mooooc prosím nenapínej nás moc dlouho ;)



    odpovědět
  10. Jarec4. 11. 2006 18.46

    Ako povedal Gil-galad proste dokonalé. Úžasné.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: