Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Zkus to jinak - logicky | Služby pro Váš web | TV program | Zkracovač dlouhých adres | Psí Park | Měření rychlosti internetu

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

8.kapitola-poklidná cesta

Datum: 3. 12. 2006 0.57 | Autor: lee | 4319× | Kategorie: Harry Potter Životní Rozhodnutí | Komentáře: 33

Pomalu se blížil večer. Celý den ustavičně pracovali na zvěromágském lektvaru teď se zdál být konečně hotový.

Ron, jehož schopnosti v lektvarech byly doslova katastrofální, přenechal radši veškerou práci svým dvěma přátelům.

„Eh, Hermi jsi jistá, že je to všechno správně?“ Zeptal se zrzek tváříc se poněkud vyděšeně.

„Neboj Rone, jsem si jistá, že je to v pořádku…,alespoň tedy myslím.“

„Myslíš? Herm, nerad bych skončil jako nějaký kříženec mezi tygrem a člověkem na oddělení pro beznadějné případy u sv. Munga. Co myslíš Harry?“

„Myslím, že se zbytečně strachuješ. Musíš trochu věřit ve schopnosti naší Mii.“

„Jo až na to, že to nejsi ty kdo jde tenhle blivajz vypít.“

„No tak to máš nejspíš pravdu.“

„Pánové, pánové. Nechtěli by jste toho nechat. Už je to prakticky hotové, zbývá přidat chlupy z toho zvířete.“

„Doufám, že si z nás Remus neudělal srandu, a že to nejsou gorilí chlupy.“

Na to se Hermiona začala poťouchle smát.

„Co je na tom vtipného Hermiono?“

„Já jen že v tvém případě by to až tak velká změna nabyla.“ Teď už vyprskl smíchy i Harry, který se jim do rozhovoru zatím nepletl. Ron ho za to jen obdaroval vražedným pohledem, ale přešel to bez komentáře.

„Tak jo jde se na to, vhoďte je tam.“ Ve chvíli, kdy se chlupy dotkly hladiny lektvaru, tak začal divoce bublat a měnit barvy neuvěřitelnou rychlostí. Po asi deseti minutách se všechno tohle řádění přestalo a barvy se uklidnily. V Ronově případě zůstala barva na rudočerné a u Hemiony byl lektvar celý černý. Tentokráte to byl Harry kdo se tvářil poněkud skepticky.

„Miláčku, jsi si jistá, že je to naprosto v pořádku, vypadá to…barevně.“

„Jsem si naprosto jistá. Konzistence je správná a barva přesně odpovídá zvířatům, která jsme si vybrali.“

Lektvary po té rozlily do jednotlivých flakónků přesně odpovídajícím počtu dávek.

„Tak jo jdeme na to.“ Pravil Ron, který se do sebe chystal kopnout první dávku.

„Ne, počkej. Četl jsi si vůbec co se bude dít potom. Jak tě znám, tak určitě ne.“

„O co ti jde Hermi?“

„Co se ti Mia snaží říci je, že ve chvíli kdy tenhle lektvar vypiješ se u tebe postupně začnou objevovat nějaké menší svalové křeče, trochu vyšší horečka, která bude mít za následek to, že ti bude nejspíš pěkná zima, pak taky…“

To už ale nedořekl, jelikož byl odříznut Ronem jehož obličej poněkud zbledl.

„Jo jasně už to chápu, nemusíš to popisovat dál.“

„Copak? Snad si na konec nezměnil názor?“

„Ne vůbec.“ Pronesl rázně. „Jenom by mně zajímalo jak to teda uděláme.“

„Nad tím už jsme s Harrym taky přemýšlely. Jediná možnost je, že budeme spát v jednom pokoji a přes noc se o nás Harry s Dobbym a Winky postarají.“

Pomocí jednoduchého levitačního kouzla přenesli do Harryho, jako do největšího druhou postel pro Rona. Hermiona si zatím lehla do té Harryho. Pak do sebe rychle vyklopily lektvary. Chvíli se naprosto nic nedělo, Pak se ale pomalu začaly ozývat první příznaky proměny jejich těl. Začaly sebou neklidně házet na postelích. Po čele jim stékal ledový pot a třásly se zimou. Seděl u Miiny postele a držel ji za ruku. Vlhkou žínkou jí stíral krůpěje potu z čela, tak by jim chtěl pomoct, ale věděl, že to nejde. Dobby a Winky celou dobu poskakovali okolo nich aby přinesli čerstvou vodu, vyměnily propocené přikrývky. Kolem třetí hodiny ranní, když jim horečka konečně začala klesat a svalové křeče povolily se jim konečně všem třem podařilo usnout.

            Hermiona pomalu otevřela oči ležela v čistě povlečené posteli vedle ní na sedačce s hlavou položenou u ní na posteli a jednou rukou vsunutou v té její spal černovlasý. Něžně ho rukou pohladila po hlavě, aby jej probudila.

„Ahoj miláčku, jak se cítíš?“

„Po pravdě? Jako by mně přejelo vodní dělo, ale rozhodně je to lepší než včera večer.“

„To bylo jen na poprvé při další dávce už by to mnělo být lepší.“

Na druhé posteli se pomalu něco začalo klubat z pod peřin, až na ně vykoukla zrzavá hlava.

Oba se na sebe podívali a spiklenecky na sebe mrkli.

„Panebože Rone co se to stalo, vždyť ty máš úplně rudé chlupy po celém obličeji!!“

Ten si okamžitě začal zběsile ohmatávat celý obličej, ale když tam nic necítil tak se podíval na své dva přátelé a zjistil, že svíjejí v záchvatu sníchu.

„To bylo moc vtipný. Víte jak jste mně vyděsily?“

„Tak promiň brácho.“ Pronesl stále ještě mezi záchvaty smíchu Harry. „Víte co? Vy dva se dejte dohromady a já půjdu zjistit jak je na tom Dobby a Winky s obědem.“

„Obědem?“ Ozvalo se dvojhlasně.

„No jasně podívejte na hodiny. Vždyť jsou téměř dvě hodiny odpoledne.“

Pak vstal a odešel dolů do kuchyně. Tam se po asi půl hodině přicourali i oba dva marodi.

„No to je dost, že jste tady, už jsem chtěl začít jíst bez vás.“

Hermiona s Ronem se jen unaveně sesunuli do židlí u jídelního stolu a začali se ládovat, jako kdyby nejedli několik dní.

„Jen si pořádně dejte. Po obědě nás ještě čeká cvičení.“

„Cože? Harry to si děláš srandu. Ještě teď mně všechno bolí.“

„Bohužel Rone, Harry má v tomhle pravdu. Musíme cvičit abychom to stihli co nejrychleji.“

Ron na to jen zabrblal něco čemu nebylo rozumět a pustil se znovu do jídla. Po vynikajícím obědě se všichni tři vydali do podkroví kdy se Ron s Hermionou posadily každý do jednoho křesla.

„Tak teď mně oba dobře poslouchejte, chci aby jste se oba naprosto uvolnily. Zavřete oči. Představte si, že jste v těle vašeho zvířete. Běžíte lesem a nic vás netrápí.“ Oba tak učinily. Bylo vidět, že to není zrovna nejjednodušší, jejich dech se však přesto pomalu začal zklidňovat.

„Chci, aby jste si představili každý detail. Představte si vaše tlapy i to jak se při tom cítíte. Teď se připrav Rone půjdeš první.“ Pak na něj namířil hůlkou a vykřikl : „Transfiguracio“. Ron se svalil z křesla na zem. Jeho ruce a nohy se o něco prodloužily. Všude mu začali rašit rudé chlupy. Ve chvíli kdy to však začalo bolet rychle ukončil spojení pomocí formule „finite incantatem.“

„Páni tak to bylo něco.“ Prohlásil zrzek.

„Jak si se při tom cítil.“ Zeptala se Mia, která vypadala bledší než normálně.

„Ze začátku to trochu bolelo a pak…“

„…a pak už to bylo lepší?“

„No, vlastně ne pak to bylo ještě horší, ale Harry to naštěstí přerušil.“

„Díky Rone to fakt pomohlo.“

„Ptala jsi se.“

„No dobře Mio, teď ty.“ Pohodlně se usadila do křesla. Zavřela znovu oči a představovala si sama sebe v těle černého pantera. Pak už jen slyšela Harryho vykřiknout formuli. Nejdřív to bylo jen takové šimrání, které se ale rychle začalo měnit v bodavou bolest v kostech.

            Oba chlapci sledovali Miu jak její vlasy nabírají temnější odstín. Stejně jako u Rona i jí vyrašily chlupy, jenže černé. Když se jí podívali do očí viděli oči šelmy. Harry rychle ukončil spojení, když uviděl bolestnou grimasu na jejím obličeji.

„Jsi v pohodě zlato?“ Pomalu ji posadil do křesla.

„Jo je to v pohodě jen se mi motá hlava.“

„Páni tak to bylo sakra rychlí. Musíš si dát velký pozor, abychom nešli moc daleko najednou.“

„Oba vypadáte unaveně. Jděte si lehnout do večeře, pak vás vzbudím. Zítra jedem do Bradavic, tak ať jste odpočatí.

Po té co se ujistil, že oba pokojně odpočívají sedl si křesla v podkroví a vzal si knihu, kterou dostal od Brumbála.

Když už ho začali pálit oči tak ji odložil a šel si sbalit věci do kufru, aby byl na zítra připravený.

 

Bylo až neuvěřitelné, jak pro něj ten čas letěl. Bylo to sotva pár týdnů co si myslel, že už nikdy neuvidí sluneční světlo. A teď stál tady. Na nádraží Konga Gross a hleděl na zářivě rudou parní lokomotivu, která ho mněla odvést domů. Do Bradavic. Zjeho snění ho vytrhlo až kosti drtící obětí paní Weasleyové, která se s nimi právě loučila. Pak už jen všichni popadli svje mazlíčky a naskládali se s nimi do prvního volného kupé, které našli, což bylo samozřejmě to poslední,ve kterém už čekal Neville a Lenka. Jakmile je Neville viděl okamžitě vystartoval.

„Harry, díky bohu, že tě vidím. Ve Věštci kolovali zvěsti o tom, že jsi zmizel.“ Ron i Hermiona se na Harryho podívaly lítostivými pohledy, ten však svůj pohled stočil směrem do zemně a pak se podíval na Nevilla.

„Nebylo tak hrozné, já…musel jsem se na pár týdnů někam zašít.“

„Aha tak to jo, hlavně, že ti nic není.“

„Díky Neve.“

Usadily se na sedačky. Hermi si sedla vedle Harryho a naproti nim seděli Neville, Ron a Lenka. Když se otevřeli dveře do kupé a v nich stála překrásná dívka jejich věku. Její dlouhé blonďaté vlasy ji sahaly až po pás. Mněla pronikavé modré oči. Působila doslova nadpozemsky. Současně však vypadala velice unaveně, pod očima mněla kruhy a jednu ruku obvázanou obvazem.

„Promiňte je tady volno? Já …byla jsem všude, ale všechno je obsazené.“ Její hlas zněl jako kdyby mluvil sám anděl. Ron tam jen tak seděl s otevřenou pusou neschopen slova. Slova se samozřejmě ujala Mia, která jemně Zrzkovy zaklapla dlaní ústa.

„Samozřejmě pojď dál. Ahoj já jsem Hermiona, Hermiona Grangerová a tohle co na tebe zírá s otevřenou pusou je Ron Weasley, vedle něj je Neville Lngbottom, Lenka Láskorádová a tohle je Harry Potter.

„Ahoj moc mně těší. Já jsem Jessica  Methewsová, ale přátelé mi říkají Jess.“

„A odkud jsi Jess. Nikdy jsem tě tu neviděl?“ Zeptal se zvědavě Harry. „Já jsem z Francie, chodila jsem do Krásnohůlek, ale musela jsem přestoupit, jelikož mně ..no vyhodily.“

„Vážně a co jsi provedla.“

„Ronalde to vůbec není tvoje starost. Moc se za něj omlouvám, občas je hrozně vlezlí.“

„To nic, jen se mi o tom nechce moc mluvit.“

„To je v pohodě, nemusíš.“ Usmála se na ni přátelsky Mia.

Celá scesta probíhala bez větších potíží. Povídali si a bavili se. Když se u nich zastavil vozík s jídlem a sladkostmi tak si vzali snad téměř ode všeho trochu, aby mohla Jess ochutnat. Všichni se s ní hodně spřátelily, nejvíce však Ron, který se  na ni vždy po očku pokukoval. Těsně než vlak dorazil do Prasinek uslyšeli na chodbě křik jehož zdojem , jek chvíli na to zjistily nebyl nikdo jiný, než pár třeťáků a třeťaček, kterým se právě do cesty dostal Malfoy jr. i se svými kumpány a právě si na nich chtěl vyzkoušet několik zaklínadel. V Harrym se zvedla neuvěřitelná vlna vzteku. Vzpomněl si jak se jeho otec smál zatím co ho jeho pán mučil.

„CO SE TADY DĚJE!?!“ Z jeho hlasu vycházel neuvěřitelný chlad a nenávist. Malfoy i se svými kumpány se otočily, aby viděli, jak se k nim Harry blíží i se svými přáteli a to včetně Jess.




Komentáře:

  1. Vlk3. 12. 2006 3.05

    Perfektní jako vždy! Šlo by přidávat nové kap. častěji?



    odpovědět
  2. Gabe3. 12. 2006 8.29

    Naprosto boží. Ale vážně by to chtělo přidávat častěji.



    odpovědět
  3. Sherina3. 12. 2006 9.31

    úúúúúúúúžasný, příště bude What if?vid?



    odpovědět
  4. Gil-galad3. 12. 2006 11.08

    mazec fakt krása :-)))



    odpovědět
  5. xmona3. 12. 2006 11.27

    WOW super už se těším na další:) a doufám že bude brzo :)



    odpovědět
  6. Andy3. 12. 2006 11.41

    super! moc pěkná povídka!



    odpovědět
  7. Fufik3. 12. 2006 19.43

    Moc pěkné, Lee!! Už jsem se taky šíleně těšila!!;)
    =P



    odpovědět
  8. Elvíra3. 12. 2006 20.29

    Já měla ňáký tušení, že tu dneska něco bude a chtěla sem na to kašlat, ale teď sem ráda, že sem nekašlala:)) moc pěkný, ale fakt by to chtělo přidávat častěji;)



    odpovědět
  9. Jarwis4. 12. 2006 19.36

    Pěkný
    Chtěl jsem se zeptat kdy bude další kapitola k druhé povídce?



    odpovědět
  10. Lily4. 12. 2006 22.56

    bezvadný..



    odpovědět
  11. iriska6. 12. 2006 18.45

    super super super doufám, že se ron s jess dají dohromady, ale ono je to tak už trochu jasné :o) jen doufám že se nepletu :o)



    odpovědět
  12. Lee6. 12. 2006 19.04

    Však ono to bude ještě tak trochu komplikovanější.



    odpovědět
  13. SECTUMSEMPRA23. 12. 2006 19.16

    piš ty kapitoli rychleji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!



    odpovědět
  14. Ghoster26. 12. 2006 18.57

    Super, super... Další please....



    odpovědět
  15. Elisa18. 1. 2007 19.10

    Skvělá povídka, ale už by si měla přidat další.



    odpovědět
  16. bazilda(bazilišek)20. 1. 2007 20.13

    je to super jen by to chtělo pokračování



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: