Doporučujeme: Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu | TV program | Snadné sdílení souborů | Italo.cz | Psí Park | Stahovač videí z YouTube

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

6.kapitola- Odhalení

Datum: 26. 10. 2006 22.13 | Autor: Lee | 5747× | Kategorie: Harry Potter Životní Rozhodnutí | Komentáře: 18

„Ahoj Tome, co se děje? Zdá se mi to nebo jsem v tvých očích zahlédl záblesk strachu.“ Při těch slovech se na jeho tváři mihl jen letmý úsměv, který mněl Voldemorta znervóznit. On sám byl však vystrašený k smrti. Oba teď kolkolem sebe začali v kruhu obcházet až si vyměnily pozice a Harry stál před Rámusem a Voldemort přímo proti němu.

„Jak je to možné?? Stál jsem nad tvým mrtvým tělem a díval jsem se když tě shazovali z hradeb mého sídla přímo do moře. TAK JAK?!?!“

„No, víš Tome, plaval jsem. To je když člověk vleze do vody a …“To už na něj, ale letěla další kletba a on jen tak, tak stihl vytvořit štít kolem sebe, Remuse a Tonks, která stále ležela v bezvědomí.

„Děláš si ze mě srandu Pottre?“ Teď už byla v jeho očích vidět naprostá nepříčetnosta touha se ho zbavit a umučit ho k smrti.

„No tak Tome vždyť mně znáš, samozřejmě, že ano.“ Snažil se ho zdržet co nejdéle to půjde, věděl, že Fénixův Řád již musí být na cestě. Štít nechal pro jistotu zvednutý.

„Tohle je velice zajímavé. Kdepak jsi se to naučil Harry?“ Voldemort pomalu přešel až na hranici štítu a na něj položil na něj dlaň. Harry, stál uprostřed, mněl ruce rozpažené od těla a z dlaní mu vycházel rudozlatá mlha, formující s do kupolovitého štítu. Ve chvíli kdy se čarodějova dlaň dotkla bariéry cítil jak z něj odchází energie, kolena se mu začala podlamovat až na jedno z nich klesnul. Ruce však stále držel ve stejné pozici. V uších mu hučelo a hlava mu třeštila a ve štítu jako by se začali objevovat trhliny. Když však pohlédl před sebe tak zjistil, že Tom na tom nebyl o moc lépe. Voldemort mněl na tváři grimasu naznačující neuvěřitelnou bolest. Ve chvíli, kdy myslel, že už déle nevydrží odtrhl temný čaroděj svou ruku od štítu. Na dlani mněl spáleniny pod kterými bylo vidět maso.

„POTTRE!!“ Voldemort švihl hůlkou směrem k Harrymu a kletba smrti se zabořila přímo do štítu. „Myslíš, že mně takový usmrkanec jako ty může porazit.“ Další švihnutí a další zelená kletba vpíjiví se do štítu. Mladík cítil, že jej pomalu, ale jistě opouštějí síly. Ruce se mu klepaly, dýchal velice rychle a po čele mu stékal pot. Další kletba narážející do ochranné bariéry.

„Remusi, už to dlouho neudržím. Musíš … ji odsud … dostat!!“

„Tak na to zapomeň, bez tebe nikam nejdu.“

„Promiň příteli, ale teď zrovna není vhodná doba na hádky a já vážně…“

„V tom případě zavři pusu a soustřeď se na ten štít, Brumbál tu bude každou chvíli.“ A ve chvíli kdy to dořekl se skutečně ozvalo hromadné puf a na místě se objevil Bradavický ředitel spolu s další dvacítkou členů řádu. Jakmile je Voldemort uviděl okamžitě vyslal na Brumbála smrtící kletbu a ten se jí s nevídanou pružností vyhnul.

No tak Harry, musíš pro ně získat čas, tak dělej něco.“ V hlavě mněl tolik myšlenek. „No tak něcovyskoušíme.“

Rucek které mněl až doteď u od sebe pomalu začal přesouvat dopředu. Štít se pomalu začal zezadu ztrácet avšak jeho přední část se stále víc zahušťovala až byla naprosto neprůhledná. Snažil se veškerou energii nahromadit do jednoho místa. Ruce ho bolely jako kdyby ho trhali párem volů. Teď už byla veškerá energie nahromaděná na metru čtverečném přímo před Harrym. Prudce švihl rukama směrem k Voldemortovi. Štít vyrazil jako tlaková vlna neuvěřitelnou rychlostí přímo proti němu. Jen na poslední chvíl vyčaroval svůj vlastní stříbrný štít, který ho obklopoval. Ve chvíli kdy tlaková vlna narazila do štatuse ozvala hlasitá rána. Naraz doslova rozvlnil vzduch okolo a skla v okolních výkladních skříních se rozletěla na kousíčky do všech stran tak že si všichni okolo museli zakrýt oči.

            Když znovu vzhlédli viděli Voldemorta jak se sbírá ze zemně o několik metrů dál a obličej má pořezaný od skla.

„Za tohle my zaplatíš Pottre.“

Chlapec už jen ležel na zemi naprosto vysílený. Než však stihl Voldemort cokoliv udělat začal na něj útočit Brumbál, který využil chvíle jeho neschopnosti.

„Remusi postarej se o Tonksovou, Kingsley vy odsud vezměte Harryho.“

Ostatní členové řádu se zatím pustili do křížku se zbývajícími smrtijedy, kteří ničily vše kolem. Remus se přemístil i s Tonksovou k Mungovi, zatímco Kyngsley pomáhal Harrymu vyškrábat se na nohy.

„Tak co zvládneš to?“ Zeptal se ho.

„Jo, jo určitě jen si potřebuji trochu odpočinout. Asi jsem to trochu přepísknul.“

„Jo to možná jo, ale pohled ne Voldemorta letící vzduchem byl taky fajn.“

„Jsem rád, že alespoňˇněkdo se dobře bavil.“

Harry se ho chytil pevně za ruku a nechal se přemístit přímo před dům v Godrikově dole.

„Tady už budu v pohodě, jdi radši pomoci ostatním.“

„Jsi si tím jistý, tam jsi vypadal docela bledě.“ Harry mu jen věnoval jeden netečný pohled a sám se pomalým krokem vydal přímo ke vstupním dveřím. Ve chvíli kdy sahal na kliku se však dveře rozlétli dokořán a v nich stála mladá hnědovlasá dívka.

„HARRY JEMESI POTTRE, JAK SES VŮBEC MOHL OPOVÁŽIT MNĚ TAM NECHAT A JÍT SI HRÁT NA HRDINU, A JEŠTĚ K TOMU S VOLDEMORTEM!!!“

„Jejda, ahoj Mio víš já …“ PLESK

Na tváři se mu rýsoval rudý obtisk ruky. Mněl pocit, že má přeraženou čelist.

„Tak tohle sem si asi vážně zasloužil. Nechoval sem zrovna rozumně.“

Chtěl se začít bránit, ale to už mu Hermiona visela na krku rty přitisklé na těch jeho. Když se po chvíli oddělily tak zjistil, že se jí oči lesknou slzami.

„Slib mi, že to už nikdy neuděláš.“ Neodpověděl. Nechtěl dávat slib, který věděl, že by nemohl dodržet.

„Pojďme radši dovnitř. Tam je to bezpečnější a navíc lidi by si mohli myslet, že tu straší.“

„Jak to myslíš??“

„No, mám pocit, že tě slyšeli až dole ve vesnici.“

Za chvíli už vešli ruku v ruce do kuchyně, kde na ně všichni čekali. Hermiona ještě uplakaná a Harry s modřinou pod okem a rudým obtiskem na tváři. Byl tu už i Lupin který se vrátil z nemocnice.

„Remusi jak je Nymf?“

„Panebože Harry co se ti stalo? Mněl jsi jít rovnou domů. Kdo ti to udělal?“

Tohle, ale to nic...to…to byla taková menší nehoda.“ A při těch slovech se podíval na Miu, která se snažila tvářit, že tam vůbec není.

„Ale co Tonks“ Bude v pořádku?“

„Jo, naštěstí jo. Nebylo to nic vážného. Doktoři jí hned pustili s tím, že má odpočívat. Právě teď nahoře spí.“

„Díky bohu a co Voldemort? Jak jsme dopadli?“

„Popravdě trochu si ho zřídil, takže už neměl moc náladu na další boj a tak se stáhnul i se svými poskoky. Mimochodem jak jsi to udělal? Ještě nikdy a nikdo neodrazil smrtící kletbu.“

„Já vlastně ani nevím. Prostě to tak nějak umím.“

„Ale počkat no jistě…ale on bude mít moc jakou pán zla nezná…dává to smysl.“

„…hej Harry vnímáš mně?“

„Jo jasně promiň Reme, já jsem se trochu zamyslel.“

„Víš mněli bychom si trochu promluvit. Totiž ne že bych ti nebyl vděčný, ale co sis sakra myslel, že děláš!! Mohl tě klidně zabít.“

„Ale no tak nech toho. Stejně tak dobře mohl zabít i tebe.“

„To je trochu něco jiného nemyslíš?“ Harry nevědomky začal zvedat svůj hlas.

„A v čem je to tak moc jiné?!?“

Weasleyovy i Grangerovi jen tiše seděli a sledovali hádku, která se rýsovala na obzoru.

„Děláš si ze mě srandu Harry? V čem je to jiné? Sakra Harry jsi jeden z mála lidí, který mi zbyl, jsi pro mně jako rodina!! Já neumím si představit co by se stalo kdyby…!!“

Teď už křičeli oba dva. Napětí v místnosti by se dalo krájet. Jejich emoce byli bybičované na nekvičí úroveň.

„A jak myslíš, že bylo mně když jsem tě tam viděl ležet na zemi a Voldemort se tě chystal zabít. Ježiši kriste Remusi, táta, máma i Sírius jsou mrtví!! Červíček …červíček zradil. Věř nebo ne ty jsi pro mě víc než přítel.“ Jeho hlas se ztišil, svůj pohled sklopil do zemně.

„Harry já… promiň nechtěl jsem křičet. Neuvědomil jsem si…“

„To je jedno, nech to být. Myslím, že jsem to oba trochu přehnali. Ale víš Remusi, tomuhle nezabráníš. Brzy se zase střetneme a pak …“

„Pak co Harry?“

„Já nevím…proroctví neříká kdo zvítězí.“

Tak počkat to proroctví se přeci rozbilo. Tehdy na ministerstvu. Nikdo neví co říkalo.“ To se do rozhovoru zapojil Ron, ne jehož obličeji bylo vidět překvapení.

„Ano Rone rozbilo se, ale Brumbál mněl jeho druhý záznam uložený ve své myslánce.“

„A co v něm stálo?“

Harry se podíval Hermioně do očí. Bylo v nich vidět obava o toho koho miluje. „Harry co tam bylo?“

„To proroctví v podstatě říká jen to, že skutečně mám tu moc porazit temného pána. Protože si mně vybral tu osudovou no kdy to všechno začalo a označil mně jako sobě rovného tou proklatou jizvou.“

Remus se na něj podíval chápajícím pohledem. „Ano čekal jsem, že to bude něco takového.“

„To ale není všechno, to proroctví má ještě druhou část.“ Jeho hlas zněl naprosto vážně a bylo vidět, že se mu o tom těžce mluví. Hermiona k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno. „Jak to pokračuje Harry?“

„Ta věštba dále říká, že jeden z nás …jeden z nás musí zemřít rukou toho druhého…protože ani jeden nemůže žít pokud ten druhý přežije.“

Nenašel odvahu na to aby zvedl hlavu a podíval se ostatním do očí. Slyšel jak paní Weasleyová zalapala po dechu. Hermiona ho brečíc objala jako by ho už nikdy neměla pustit.

„Proč..,proč jsi nám to neřekl dřív.“

„Víš Remusi já sám jsem asi příliž vyděšený, odmítal jsem si to připustit. Ale teď už ne. Vím že jeden z nás to skončí. A já nechci být ten který zemře.“ Pak se podíval do tváře Mii. „A taky to nebudu já…jasné?“

Hermiona jen příkývla a pak utekla do svého pokoje. Harry chtěl jít za ní, ale vlkodlak chitil jeho ruku.

„Dej jí čas, však ona bude v pořádku.“

„Doufám, že máš pravdu, nechci ji vidět smutnou.“




Komentáře:

  1. orion26. 10. 2006 22.24

    mám první!



    odpovědět
  2. orion26. 10. 2006 22.26

    lee já tě miluju! :D



    odpovědět
  3. Warener26. 10. 2006 22.39

    super, kdy bude další?



    odpovědět
  4. Gwenia26. 10. 2006 22.44

    Ja taky!!:DDD



    odpovědět
  5. Bastet26. 10. 2006 23.12

    Ať žijou Hippies!!!!!



    odpovědět
  6. Christine M.26. 10. 2006 23.30

    Bože to je krása....



    odpovědět
  7. Gina26. 10. 2006 23.36

    Orione chceš mně nasrat????? Moc mě neštvy, takhle mě podvádět...a... no, jistě, promin lee, k tej tvojí kapitole. Při tom, jak Harry odrážel štít se mi svíralo břicho. nevím jak to děláš, ale je to tak nervaný emocema, že sem z toho celá hotová. krásná kapitolka, krásná povídka, opravdu ti moc fandím. :))))



    odpovědět | Odpovědi: orion [15],
  8. Vruon27. 10. 2006 0.18

    Jako vždy skvělí, jen ty rozestupy mezi kapitolkama jsou hrozně dlouhý :) už se těším na další :)



    odpovědět
  9. Gil-galad27. 10. 2006 0.35

    nemám slov je to dokonalí :-p



    odpovědět
  10. Sherina27. 10. 2006 8.08

    naprosto úžasně napsaná kapitola...fakt krása



    odpovědět
  11. Blackes27. 10. 2006 8.35

    je to nádherné



    odpovědět
  12. Fufik27. 10. 2006 10.25

    Jj, je to krásný, Lee! Fakt Supr!! =))



    odpovědět
  13. Lorlima27. 10. 2006 16.37

    ježiši jak to děláš, že mě dycky dostnaeš:) je to božíííííííííí



    odpovědět
  14. Ala27. 10. 2006 17.02

    Jo fakt hezký ale pokud dneska bude ještě jedna kapitolka bude to ještě lepší



    odpovědět
  15. orion27. 10. 2006 22.03

    Odpověď pro Gina [7]: jo, chci, už jsem totiž druhý večer sám na chatu!



    odpovědět
  16. Gina28. 10. 2006 16.25

    Nemůžu za to, byla sem na chatě :(



    odpovědět | Odpovědi: orion [18],
  17. Tinka28. 10. 2006 17.49

    Ahojky! Povídka je naprosto suprová, těším se na pokráčko, alee..fakt by ti šiknul beta-raeder. Zdar a sílu v psaní, měj se!



    odpovědět
  18. orion30. 10. 2006 17.06

    Odpověď pro Gina [16]: gr, teď jsi ale přeci doma, ne???



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: