Doporučujeme: Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web | Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu | TV program | Snadné sdílení souborů | Zkus to jinak - logicky

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

4.kapitola - Nový domov

Datum: 7. 10. 2006 16.36 | Autor: Lee | 6121× | Kategorie: Harry Potter Životní Rozhodnutí | Komentáře: 14

Druhý den za Harrym přišel Brumbál, aby mu mohl Harry v klidu vysvětlit co se vlastně stalo.

„Já nevím pane profesore. Mám v tom hrozný zmatek. Pamatuji si jak na mně letí kletba smrti, najednou jsem stál společně s tím griffinem v té místnosti a on mi ukazoval budoucnost, pak už jen jak jsem běžel tím lesem pomoci Hermioně a jejím rodičům a nakonec jsem se probral v nemocnici poněkud no…“

„Dezorientovaný jsi chtěl říci předpokládám“

„Ano jistě. Nevím co teď mám dělat Dursleyovy jsou mrtví. Zemřeli kvůli mně, kdybych…“

„No tak Harry přestaň se konečně vinit z věcí, kterým jsi nemohl zabránit, teď se především musíš uzdravit a než se naděješ vše bude zase jako dřív, ani nevíš jak tví přátelé zuřily po tom co jsme odtud včera odešli.“ Řekl ředitel s jiskřičkami pobavení v jeho očích. Jeho veselí výraz však rázem pominul když si všiml Harryho utrápeného obličeje.

„Nikdy už to nebude jako dřív pane profesore. Jsou věci které člověka změní a já nemůžu jen tak zapomenout a nejspíš ani nechci zapomenout. Pravda je, že ta věštba mluvila pravdu já nemůžu skutečně žít dokud Voldemort existuje. Je to jako bych jen přežíval ze dne na den a tomu já chci učinit konec jednou pro vždy. Já chci skutečně žít.“

            „To chápu velice dobře Harry. Věř, že já ano, oba jsme zažily co je to zlo a také moc dobře víme, že je třeba s ním bojovat. Tak tedy dobrá budeme bojovat. Budu se ti snažit pomoci jak jen to půjde, ale bude tě to stát spoustu snahy a usílí.

„S tím počítám pane, ale takhle už to opravdu dál nejde. Chci mít klid.“ Podle tónu jeho hlasu ředitel poznal že už domluvil a tím končí rozhovor na toto téma.

            Harrymu jeho pobyt na ošetřovně lezl hrozně na nervy. Jeho přátelé za ním stále chodily, ale už se nemohl dočkat až odtud vypadne. Madame Pomfreyová se tvářila velice nešťastně když musela na naléhání jak Harryho samotného, jeho přátel tak i samotného ředitele pacienta konečně propustit. Asi o tři dny, později když vešel do vstupní síně, viděl Remuse jak na něj čeká u brány do hradu.

„Co ty tady děláš?“ Řekl s víc než  překvapeným výrazem ve tváři.

„Ty nejsi rád, že mně vidíš?“ Tentokrát to byl vlkodlak kdo mněl ve tváři znát překvapení.

„Můj bože samozřejmě, že jsem rád jen jsem tě tu nečekal. Proč jsi vůbec tady?“

„To uvidíš. Pojď jdeme se trochu projít.“ Asi po půl hodině chůze došli do Prasinek. Bylo krásné letní odpoledne a slunce je příjemně hřálo do zad. „Proč jsme tady Reme?“

„To uvidíš, teď mi dej ruku musíme se přemístit a to jaksi z Bradavic nešlo, no tak honem ať nás tady pokud možno nevidí.“ Ač neochotně se chytil nabízené ruky. Zase cíl ten nepříjemný pocit protahování skrze umělou trubkou při kterém nemohl dýchat. Ten však za chvíli zmizel a oni stáli na cestě u lesíka, cesta vedla dolů z kopce celkem veliké vesnice uprostřed níž se tyčil kostelíček. Harry se otočil na svého přítele s neskrývanou otázkou v očích. Ten se však jen mírně usmál a otočil ho hlavou směrem k lesu, nahnul se k němu a do ucha mu pošeptal : „Godrikův Důl číslo 5“.  Moc dobře věděl co dál. Pomyslel na tu adresu a přímo před ním se objevila nádherná rodinná vila. Dvou patrový dům se tyčil majestátně na kraji lesa. Dole byla udělaná malá verandička, kterou obklopovala oplocená zahrada plná všech možných květin.

„Já…myslel jsem, že z toho zbyly jen trosky, že to Voldemort úplně zničil.“

„To je pravda zničil to tu. Taky nám pěknou chvíli trvalo než jsme to daly dohromady do stavu v jakém to bylo před tím.“

„Já nevím co říct, to je nádhera. Takže ty jsi zeď ochráncem tajemství řádu?“

„Ale vůbec ne Harry, tohle není sídlo řádu to se nikam nepřestěhovalo. Tohle je teď tvůj dům, tak jako to kdysi byl dům tvých rodičů a já jsem držitel tvého tajemství. Tedy pokud tito nevadí.“

„Vadí? Remusi věřím ti tak jako jen málo komu a nevím komu bych jej svěřil radši.“ V jeho očích teď Remus viděl neuvěřitelná radost, ale bylo tam i něco jiného, viděl v nich bolest a smutek.

„Jsi v pořádku Harry?“

„Jo to nic, já jen že, cítím, že to tady už znám. Byl jsem tady před více než 15 lety a to jsem byl malý, ale přesto mám pocit jako bych to tu opravdu znal.“

„Tak už pojď dovnitř.“

Dveře otvíral pomalu, jakoby si chtěl vychutnat každý okamžik,a když vstoupil dovnitř rozprostřel se mu pohled na velikou vstupní předsíň, interiér celého domu byl laděn do přírodního stylu. Samotná předsíň byla obkládaná dřevem. Přímo proti němu bylo mramorové schodiště vedoucí do dalšího patra. Nalevo od něj byly dveře vedoucí do prostorné kuchyně jejíž podlaha a kuchyňská linka byly tvořeny ze stejného mramoru jako schodiště v hale, bylo to dokonalé.

„Počkej to ještě nic není.“ Řekl mu Remus a vedl do dveří naproti kuchyni. „Jen jdi dovnitř.“ Pobídlo ho.

Otevřel dveře a vstoupil do pokoje, byla zde naprostá tma. Mněl z toho špatný pocit. Najednou se začaly všude problýskat světla všech barev ozývali se rány. Harry chtěl vycouvat z pokoje, ale jeho vlkodlačí přítel jej chytil za rameno. Světla v pokoji se rozsvítila a ozvalo se hromadné : „Překvapení“. Než se stihl vzpamatovat už ho objímala paní Weaslyová  a hned po ní Ginny spolu s Tonksovou. Jako další se k němu přihnal jeho nejlepší kamarád a přátelsky ho poplácával po zádech očima ale hledal někoho jiného.

„Rone kde je Hermiona?“

„Neboj se ta dorazí později, prý si musí něco zařídit, teda kamaráde tady je to super, žádný uklízení jako v řádě. Prý tady můžeme zůstat do konce prázdnin.“

„To je skvělý brácho, konečně bude pořádná sranda.“ Najednou se otevřeli dveře, kterými sem Harry přišel, instinktivně se otočil a poslední co viděl byla záplava vlasů přes jeho obličej.

„Her- ono.“

„Všechno nejlepší k narozeninám Harry.“

„Miláčku myslím, že podle barvy obličeje tvého kamaráda a téměř nulového dýchání bych řekl, že se ti snaží naznačit jestli bys jej nemohla propustit ze svého „přátelského“ objetí.“ Přičemž kladla silný důraz na slově přátelského. Pronesla paní Grangerová, která stála za ní i se svým mužem. Ta rychle pustila Harryho a ten nabral do svých plic jeden opravdu hluboký nádech.

„Taky tě moc rád vidím Mio.“ Dodal poněkud přiškrceným hlasem, což vyvolalo všeobecné veselý. Jen Hermiona se dívala do země aby nikdo neviděl jak se červená.

„Pane a Paní Grangerovi, rád vidím že jste v pořádku, prý jste pak okamžitě odvezli do nemocnice,jsem vám velice vděčný.“

To spíše my bychom mněli děkovat tobě. Kdyby jsi tam tehdy nebyl tak bychom byli všichni mrtví, a nebo bychom za pár dní běhali společně při měsíčku.“

Harry se musel pousmát nad tím s jakou lehkostí to Hermionina máma bere.

„Ale co ty? Ti vlkodlaci tě docela ošklivě potrhali.“

„O mně se nemusíte bát, zbylo mi sice pár jizev, ale vlkodlaci jsou pro zvířata neškodní co se týče jejich prokletí.“

Pak už zábava plynula v plném proudu. Všichni si povídali a smáli se. Fred s Georgem obstarali samozřejmě několik soudků máslového ležáku a a nějakou tu Ohnivou whisky takže někteří již byly docela v náladě. Přibližně po půlnoci se celá sešlost začala pomalu rozpouštět a členové řádu spolu s několika učiteli z Bradavic začali po malých skupinkách  opouštět dům. Harry byl naprosto vyčerpaný a možná i trochu společensky unavený. Remus si toho všiml. „Pojď odvedu tě do tvého pokoje.“ Ten se zmohl je na přikývnutí, dal  dobrou noc svým přátelům a nechal se vést. Vyšli po mramorových schodech, nahoře se chodba rozdvojovala do východního a západního křídla. Oni se vydali do toho západního, kde došli až na konec chodby.

„Tohle byla Ložnice tvých rodičů a myslím, že teď bys jí mněl mít ty.“ Když vešel dovnitř uviděl velikou místnost s dvojitou postelí s nebesy která stála v jednom z rohů místnosti.

U stěny naproti ní byly skříně na oblečení. Pod oknem které vedlo na západ byl veliký dubový, ručně vyřezávaný stůl. Jeho však zaujala prosklená, rohová skříňka stojící v rohu vedle stolu. Remus mu pokynul, aby ji otevřel. Uvnitř byla krásná kamenná mydlinka po jejímž obvodu se táhly runy. Podíval se na svého přítele.

„Ta patřila tvojí matce, myslel jsem, že by se ti mohla hodit. Vím, že některé vzpomínky můžou způsobit hodně nepříjemné spaní.“

 „No nic, já půjdu. Ve skříni máš čisté oblečení a koupelna je přímo naproti tvému pokoji. Přeji dobrou noc“

„Dobrou noc“

Otevřel skříň naproti posteli. A opravdu. Mněl tam nakoupené nové oblečení, úplně všechno co potřeboval. Vzal si čistý ručník, oblečení na spaní a vydal se do koupelny.

Zavřel za sebou dveře. Byla více než prostorná koupelny z bílého mramoru. Byla tu vana i sprchový kout, umyvadlo a nad ním veliké zrcadlo.

Sundal si košili kterou mněl na sobě a jen v černých jeansech si stoupl před zrcadlo. Sáhl si rukou na záda. Cítil, že je má poseté jizvami. Na chvíli se v zrcadle zadíval sám sobě do očí.

„Co přijde dál.“ Povzdechl si.

Najednou se dveře do koupelny otevřely dveře a on se rychle otočil a ustoupil od zrcadla, aby nebyli vidět jeho jizvy. Dovnitř vešla Hermiona.

„Co se děje?“ Zeptal se.

„To mi řekni ty. Celý večer to vypadalo jako by ses mi vyhýbal. Co se stalo?“

„Ale nic, opravdu.“

„No tak. Znám tě až moc dobře.“ Pomalu k němu přistoupila, až byla těsně u něj. Opět cítil svoje srdce. Bilo mu snad ještě rychleji než tehdy když je šel zachránit. Pomalu se k ní nahnul a jemně ji políbil na rty. K jeho velkému překvapení mu začala polibky vracet s neuvěřitelnou vášní. Pak si ale uvědomil proč to všechno dělal a odtrhl se od ní.

„Tohle nejde Mio, On se to brzo dozví. Dozví se, že žiji a pak po mně půjde ještě tvrději. A já nechci, abys byla uprostřed toho všeho.“ Ona se mu jen dlouze odívala do očí a pak se ho zeptala: „Miluješ mně?“ Harryho ta otázka více než zaskočila. Nemohl jí lhát. „Ano Mio miluji tě z celého svého srdce a klidně bych pro tebe i zemřel.“

„Tak mně nech rozhodovat se za sebe.“ Chtěl ještě něco říct, ale tentokráte to bylo ona kdo ho umlčel polibkem. Už to nevydržel. Chtěl být s ní. Chytil jí jednou rukou kolem pasu a druhou jí dal pod hlavu. Ona mu ty své ruce dala okolo krku. Vášnivě se líbaly. Tiskl ji na své polonahé tělo když se otevřely dveře od kterých se ozvalo jen:

„Harry??“




Komentáře:

  1. Gil-galad7. 10. 2006 16.51

    super už se těšim na další :-)



    odpovědět
  2. Gina7. 10. 2006 16.59

    Ha-ha-ha blbci, měli si zamknout :D ! Jinak nádhera. I kdyby si psal naprostou blbost (a že tohle blbost neni v žádném případě) bylo by to nádherný. Píšeš skvěle, dokážeš popsat věci do detajlů, na které prostě někdo nemá náldu (myslim sebe) a trpělivost. S pocitama je to to samý. Úplně prožívám to, co postavy a dokážu si to představit. Obdivuju tě, moc se mi to líbilo!!!!
    p.s.: doufám, že už nebude žádná pauza :D



    odpovědět
  3. Lee7. 10. 2006 17.08

    Když já prostě v tejdnu nemam čas:-((



    odpovědět
  4. Lee7. 10. 2006 17.22

    ale jinak děkuju za pochvalu



    odpovědět
  5. Gina7. 10. 2006 17.27

    Já to chápu... dělala sem si srandu :) Vim jaký to je, dyž tě někdo furt tlačí :) Já netlačim...



    odpovědět
  6. Fufik7. 10. 2006 18.06

    Je to krásný, Lee....
    Já nevím, ale tahle tvoje povídka se mi tak stašně moc líbí!- máš ji krásně propracovanou, jak již napsala Gina.
    Vážně je to suprový. A děkuju, že sis našel čas a napsal ji pro nás....
    :o)



    odpovědět
  7. Vruon7. 10. 2006 19.35

    Super, ale takhle si to useknout opravdu nemusel :)



    odpovědět
  8. Lorlima7. 10. 2006 20.48

    No jako vždy super :) udělaný do detailů (opět jak řekla Gina) ale ne tak aby to nudilo (což se mi stalo třeba u PP)... a prostě super :) a doufám že po takovém konci bude co nevidět další kapitolka :) ale taky netlačim páč vim jak je z toho nátlaku vybžunknutá Gina :)



    odpovědět
  9. Sherina7. 10. 2006 21.32

    fakt super kapitolka :) sem zvědává který človíček je tam tak škaredě vyrušil:-)



    odpovědět
  10. Gina-Vru8. 10. 2006 0.23

    Ty máš co říkat!!!! Podívej se na svoje AK :D



    odpovědět
  11. Ala8. 10. 2006 12.30

    prosím snaž se to udělat co nejdříve ať máme co číst já jsem se na to fakt už třepala



    odpovědět
  12. Master8. 10. 2006 17.14

    ???... ???... ???... Je to ůžasné!!!... ???...



    odpovědět
  13. Gabe14. 10. 2006 22.18

    A takhle novou kapču bys zítra nepřidal? : ?



    odpovědět
  14. Redy27. 11. 2006 17.18

    napišto a vydej to to bude fičák ale je problém s aut. právy.máš to moc hezký.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: