Doporučujeme: TV program | Měření rychlosti internetu | Zkracovač dlouhých adres | Zkus to jinak - logicky | Italo.cz | Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

2.kapitola- Kde jsi?

Datum: 28. 9. 2006 13.14 | Autor: russlew | 5980× | Kategorie: Harry Potter Životní Rozhodnutí | Komentáře: 9

2. kapitola - Kde jsi?

 

Tak lidi je tu dvojka, ale to jenom proto, že tamtu už sem mněl chvíli napsanou…je to celkem o ničem.

 

            V tu samou dobu, v malém hotýlku na jihu Španělska….

„Hermiono, Hermiono, no tak vzbuď se.“ Nad její postelí postávala Paní Grangerová a snažila se svou dceru vzbudit. Konečně se jí to podařilo. Mia se s trhnutím posadila na posteli, z očí jí stékali slzy. „Mami…?“

„Co se stalo drahoušku? Hrozně si sebou házela a křičela jsi ze spaní Harryho jméno.“

Byla spocená, třásla se a srdce jí bušilo strachem o něj. „Já … nic to nebylo, jen se. Doufám.“ Dodala potichu jen tak, aby ji její matka neslyšela. „Potřebuji se osprchovat.“ S těmi to slovy vstala a odešla do hotelové koupelny, kterou mněli na pokoji.

            Stoupla si do sprchového kouta a nechala na sebe dopadat vlažnou vodu. Tep se ji pomalu vracel do normálu. Když vylezla obmotala si kolem sebe velkou osušku a stouply si před zrcadlo. V očích se jí zrcadlil stále ten stejný strach. Hlavou se jí honili myšlenky. Nemohla se na nic soustředit. „No tak Hermi, vzpamatuj se, jistě se mu nic nestalo. Právě teď je v bezpečí v Zobí ulici se svým strýcem a tetou. Byl to jen hodně ošklivý sen.“

    „Už mi ale hodně dlouho nenapsal.“ „Je v pořádku, jistě, musí být. Ostatní by mi jistě dali vědět kdyby se něco dělo.“ „Samozřejmě, že mi nepíše, to se Síriusem ho hodně vzalo. Koho by taky nevzalo. Prostě jen potřebuje čas na to, aby se mohl vzpamatovat“

            S těmito myšlenkami odešla zpět do své ložnice. Usnout se ji však již nepodařilo. Stíny obav se vkrádali do její mysli.

  

Mezi tím na Grimmauldově náměstí…

 

Remus s Brumbálem seděli v kuchyni. Nikdo z nich nemluvil. Dnes mněl Harry narozeniny. Vlkodlak se zvedl ze židle a plíživým krokem přešel k oknu. Venku zuřila bouře. Vichr ohýbal stromy a nechával ledové kapky vody narážet do skla.

            Tíživé ticho prolomil kouzelník s dlouhými stříbrnými vousy a mnohými vráskami v obličeji. „Remusi, nesmíš ztrácet naději. Jistě ho brzy najdeme a …“

Více toho již však neřekl protože čaroděj v otrhaném hábitu ho přerušil.

„Brumbále, on je pryč již čtrnáct dní. Je to už čtrnáct dlouhých dní co ho unesl. Podívejte se mi do očí a řekněte mi, že je šance. Vy i já si dokážeme dost živě představit čím tam musí procházet, pokud je vůbec ještě…“ To poslední slovo mu uvízlo v krku. Nenašel odvahu ho vyslovit. „Pokud opravdu věříte, že je naděje proč jste to ještě neřekl jeho přátelům?“ „Proč jste to neřekl Ronovi a Hermioně?“

            Brumbál se mu chystal odpovědět, když se dveře do kuchyně otevřely a v nich stál Severu Snape. V obličeji mněl výraz vypovídající hluboký zármutek a zklamání. Výraz jaký jste nikdy dříve neměli tu šanci vidět. Unaveně se sesunul na jednu z kuchyňských židlí.

Oba jej vystrašeně pozorovali. Jako první promluvil Brumbál : „Severusi co se stalo?“

Snape se na něj dlouze podíval a pak řekl jen : „On je …mrtví.“

            Remus, doteď stojící u okna smrtelně zbledl, opřený zády o stěnu se svezl na podlahu a začal plakat. Uvnitř ho to trhalo. Mněl pocit jakoby mu někdo vyrval kus srdce. „Ne to nemůže být pravda, s něčím takovým se nesmířím, on je jediný kdo my zbyl. Prosím řekni, že to není pravda. Dostal ze sebe mezi jednotlivými vzlyky. Brumbál jen seděl na židli a ze zavřených očí mu stékaly slzy. „Jak se to …stalo?“ Zeptal se třaslavým hlasem.

            Snape se na něj nevěřícně podíval. Nechtělo se mu o tomhle mluvit. Neměl sice Harryho rád, ale po tom co viděl…jako by veškerá jeho zášť a nenávist odpadla a zmizela v nedohlednu.

„Já snažil jsem se zjistit kde ho drží, ale Pán zla to celou dobu držel v tajnosti. Věděl to jen on a ta jeho nová smrtijedka, Katrina Stockwoodová se myslím jmenuje. To ona mněla na starosti jeho výslech.“ „Celou dobu jsem nemohl nic zjistit, až dnes. Pán si nás všechny svolal a když jsme dorazily na místo, mněl pro nás připraveno několik přenašedel. Ty nás odnesli do jeho sídla u břehů západní Francie. Pak nás zavedl do jedné z kopek. Byla tam tma nebylo vidět vůbec nic. Zapálil několik loučí na stěnách. A on byl… tam. Spoutaný v řetězech. Umíral.

Temný pán se ptal jestli přistupuje na jeho dohodu , ale on odmítl. Co víc naschvál jej provokoval. Myslím, že si přál již zemřít….“

            „Pak už to ale přestalo pána zla bavit, tak ho prostě …zabil. Malfoyovi a Bellatrix  přikázal aby se zbavily těla. Shodily ho z hradeb do moře.“

Brumbál vstal, jen pomalým stařeckým krokem došel ke krbu a  třesoucí se rukou nabral do dlaně Letax a tichým hlasem pronesl : „Doupě.“

 

…Na letišti ve Španělsku…

 

„No tak Hermiono, pospěš si nebo nám to uletí.“ Křičela na ni její matka, zatímco sama zápolila se svým kufrem. O půl hodiny později již všichni tři pohodlně seděli v chartrovém letu ze Španělska do Francie. „Už se nemůžu dočkat až uvidím svojí sestřičku.“ Prohlásila paní Grangerová. Hermiona však jen hleděla z okénka letadla a sledovala mraky pod sebou.

„Co se s tebou děje? Vůbec mně nevnímáš.“ „Taková jsi od rána, co jsi mněla ten sen. Nechceš si o tom promluvit?“ Její dcera se na ni však jen zaraženě podívala. „Ne, to nic není, jen sem se trochu zamyslela.“

„A o čem prosím tě? Nebo bych se mněla zeptat o kom?“ A zvláštně se na ni usmála.

            „Já jen…mám špatný pocit, že se něco stalo. On pro mě hodně znamená.“ Pak stočila svůj pohled zpět k oknu a dívala se ven. Hlavou se jí vířily myšlenky.

„Mohla my to být pravda?“ Říkala si v duchu. „Opravdu mi na něm hodně záleží. V poslední době se hodně změnil, ale to se stává lidé se mnění a jestli na to někdo má větší právo tak je to právě on. Bože neunesla bych kdyby se mu něco stalo.“ Z přemýšlení ji vytrhl hlas kapitána letadla, který oznamoval blížící se přistání.

 

…propadal se temnotou. Cítil svist větru kolem své hlavy. Bolest byla pryč. Dokonce i viděl bez brýlí. Po několika minutovém letu konečně dopadl na kamennou podlahu, ale k jeho překvapení neměl ani škrábnutí Rozhlédl se kolem sebe. Byla to tmavá místnost tmavá, bylo vidět podlahu, ale stěny a strop v nedohlednu. On sám stál v kuželu světla, který jako by se bral odnikud.

„To jsem si tedy pomohl“, ozval se jeho vnitřní hlas. „Když už mam konečně klid od Voldemorta tak se dostanu do…“ Pak si náhle uvědomil tíhu svých slov. „Pane bože…já jsem mrtví. Zklamal jsem.“

„Ano to je pravda, jsi mrtví.“ Ozval se jakýsi hlas z okolní temnoty. Kvůli rozlehlosti  síně ani nešlo poznat odkud ten hlas vyšel. Zmateně se otáčel ze strany na stranu, aby našel jeho původce, ale nikde nikoho neviděl. Hned na to se hlas ozval znovu.

„Ale zklamal jsi?“ Byl to hluboký mužský hlas, byl hrubý, ale pře to pře všechno v něm bylo něco uklidňujícího. Ve předu před ním se mihl stín. „Ohlédni se ve svém životě Harry Pottre, zažil si stejně jako mnozí jiní co je to bolest, ale stejně tak si zažil co je to radost a láska.“

            „Kdo jste a proč jsem zde? Ukažte se mi. „To je dobrá otazká. Kdo vlastně jsem? Mohu být tvá poslední šance na život a mohou být tvá smrt. To já rozhoduji o tom co se s tebou stane.“ Jeho hlas se odrážel od neviditelných stěn doléhal zpět k němu jako ozvěna. Pokusil se vyjít ven z kuželu světla ve kterém stál, ale když byl těsně u jeho hranic jako by jej zastavilo nějaké magické pole, které bylo kolem do kola a bylo vidět jen při doteku.

            „Nepokoušej se projít skrze to pole, stejně se ti to nepodaří. Tady nemáš žádnou moc. Jsi jen energie a tvé tělo je odrazem tvých vzpomínek.“ A proč jsi tady? Jen a jen kvůli tobě samému, protože jsi se ještě nerozhodl.“

            „Nerozhodl? Jak se mohu rozhodnout jestli zemřu nebo ne. To nezáleží na mně. On mně přece zabil.“ Lidé nemohou je n tak ožít. Mrtví zůstávají mrtví.“ Dodal a sklopil oči dolů. Uvědomil si, že již nikdy své přátele neuvidí.

„U kohokoliv jiného možná, ale ty jsi jiný. Tvá moc je příliš veliká a hlavně příliš vzácná než aby se mohla jen tak ztratit. Ty máš tu moc porazit Voldemorta, ba co víc ta tvá vysoce převyšuje tu jeho.“ Harry to nemohl pochopit. „Jak bych ho mohl přemoci? On je jeden z nejmocnějších čarodějů tohoto světa. Jeho zkušenosti daleko převyšují ty mé a krom to ty sám si řekl teď momentálně nemám vůbec žádné schopnosti.“

            „Myslíš si, že záleží jen na zkušenostech? Brumbál ti to nejednou řekl a slyšel si tu věštbu. Máš moc jakou Pán zla nezná.

            „Tím máš na mysli lásku? Ano já cítím lásku a za své přátele bych položil život, ale mi tohle může pomoci přemoct potomka Salazara Zmijozela? Co víc jak mně to může vrátit mezi živé?

            „Ach vy lidé. Nikdy nic nepochopíte dokud vám to někdo nevyloží na stříbrném podnose přímo pod nosem. Jen se podívej.“

V tu chvíli jakoby se tmavá místnost zalila všemi barvami, které se začaly formovatel postav a předmětů. Chvíli na to již celou scenérii poznával. Byl v prvním ročníku. Profesor Quirell v těle s Voldemortem se jej pokoušel zabít zvuky k němu však doléhaly jen tlumeně. Viděl jak jako jedenáctiletý chytil profesora v sebeobraně za ruku a ten začal neskonale řvát bolestí a rozpadat se v prach. Do toho se ozval známí hlas: „Jak je možné, že právě láska tvé matky zapříčinila to, že Voldemort nesnesl byť jen pouhý dotyk tvé dlaně.

            Pak se obraz rozplynul a na jeho místě se začal formovat oraz úplně jiný. Stál na břehu Bradavického jezera a z jeho hůlky vyskočil krásný stříbrošedý jelen zářící tak, že desítky mozkomorů ustupovali s odpornými skřeky. A znovu se ozval ten hlas: „Jak je možné, že jedna jediná vzpomínka plná radosti může odehnat stovky mozkomorů.“

            Obraz se znovu přeskupil. Poznával to místo. Hřbitov u Malého Visánku. Teď už se neudržel na nohou a svezl se na kolena. Doufal, že tohle již nikdy neuvidí. On společně s Voldemortem stojící proti sobě. Jejich hůlky spojeny zlatou nití.

            „Nezavírej před tím oči, pohleď jak tvá vůle žít a touha spatřit znovu tvé přátele dokázala porazit tu jeho vůli.Vůli tě zabít.“

Jenže to už se obraz znovu změnil. Viděl sebe uvězněného ve svém vlastním těle jak skrze něj promlouvá Voldemort  k Brumbálovi a žádá jej, aby ho zabil.

            „Jak je možné, že jedna jediná myšlenka naplněná láskou jej dokázala vyhnat z tvé hlavy a způsobit mu takovou bolest?“

Pak obrazy zmizely úplně byl opět v té tmavé místnosti, klečel na kolenou. Hřbetem ruky setřel poslední slzy. Postavil se zpříma na nohy.

            „Už mám dost téhle hry. Co ode mě sakra chceš?“

„Už jsem ti řekl co chci. Chci abys se rozhodl“

            „No tak se ukaž.“ Křičel na celou mistnost. „Chci vidět s kým mluvím.“ Pak udeřil rukou do siloveho pole, které ho drželo ve světle. Chvili se nic nedělo. Pak najednou uviděl stín vynořující se přímo před ní. Byl vidět čím dál jasněji, až vstoupil do světla.

            Harry otevřel ústa úžasem. Nebyl to člověk. Byl nádherný lev. Jeho zlatohnědá srst se leskla a kolem hlavy mněl nádhernou rudohnědou hřívu. Tohle nebyl lev. Byl mnohem větší než lev. Svou velikostí se dal přirovnat spíše k dospělému nosorožci. A ne jeho zádech mu v místě lopatek vyrůstala dvě nádherná zlatavě barvená křídla. „Griffin.“ Vydechl úžasem.

…to be continuend.

 




Komentáře:

  1. Egwain28. 9. 2006 13.32

    Super!!!! Doufám, že bude co nejdřív pokračování!!! Už se strašně těším.



    odpovědět
  2. Cissy28. 9. 2006 14.09

    Perfektní!!! naprosto :)



    odpovědět
  3. Gina28. 9. 2006 14.10

    Budu se tzase opakovat, ale fakt super. Moc se mi to líbí. Ten lev, když si ho tak ze začátku popisoval úplně se mi vybavil Aslan :D



    odpovědět
  4. russlew28. 9. 2006 14.17

    všem moc děkuju, hrozně si toho vážim



    odpovědět
  5. Mission28. 9. 2006 14.50

    To je tak báječně napsané, jenom zírám. Máme tu nového nadějného spisovatele :)))



    odpovědět
  6. Fion28. 9. 2006 16.01

    Taklhe to useknou, to se přece nedělá=))))
    Doufám, že pokráčko bude co nejdřív, je to moc zajímavý=))))



    odpovědět
  7. Christine M.28. 9. 2006 17.12

    To je nááááááádherný!!!!!!!



    odpovědět
  8. Brabla28. 9. 2006 20.52

    Krásaaaaa!!!!!!!!!!!!!



    odpovědět
  9. Fufik28. 9. 2006 21.11

    Nádherný! Fakt! Píšeš moc hezky! ;)
    :o)



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: