Doporučujeme: Měření rychlosti internetu | TV program | Snadné sdílení souborů | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Italo.cz | Zkus to jinak - logicky

Lee — Pořádek je jen převládající forma chaosu.

1.kapitola- smrt

Datum: 27. 9. 2006 17.53 | 6925× | Kategorie: Harry Potter Životní Rozhodnutí | Komentáře: 9

Harry Potter a Životní rozhodnutí               1. kapitola – Smrt  

 

Jeho tělo bylo vysílené. Mysl však stále vzdorovala. Přestával si být jistí tím kdo vůbec je a proč ho tu drží. Jeho vnitřní hlas mu říkal : „Nesnaž se o to, je lepší nevědět.“ „Ne, to nedopustím. Mně o rozum nepřipraví.“

     Klečel na kamenné podlaze jen v roztrhaných kalhotách a ruce mněl spoutány okovy visícími ze stropu. Z jeho ran všude na zádech a několika na hrudníku mu stékala krev na studenou podlahu po které pobíhaly krysy. Téměř nic neviděl. O brýle přišel již dávno.

      Na čele mu naskakoval ledový pot. Třásl se horečkou. Všudypřítomný chlad a vlhkost již ani nevnímal.byl smrtelně bledý. Jen na jeho čele se v potu tváře a v kontrastu s bledou pokožkou rýsovala tenká, nachová jizva ve tvaru blesku.

     Dveře jeho kopky se otevřely. Postava zahalená v kápy se k němu přiblížila instinktivně se snažil uhnout, ale neměl kam.Okovy ho pevně držely na místě.

„Buď zdráv Harry“, pronesl ledový syčivý hlas s notnou dávkou ironie.

„Ty taky Katrin“, odpověděl s hraným klidem. Věděl co přijde. „Tak co přišla jsi si zase užít?“ Nenáviděl smrtijedy, ale tuhle nenáviděl snad ze všeho nejvíc. Nejdříve ho prakticky znásilnila a pak mučila. Byla sice hezká, víc než to, štíhlá postava, dlouhé, rovné, kaštanově hnědé vlasy sahající až po pás a stejně hnědé oči spolu s jemnými rysy v obličeji ji činily nádhernou. Avšak její andělská schránka uvnitř skrývala duši ďábla.

„Možná i to,… když budeš hodný“dodala s úšklebkem na tváři.

„Výš co my můžeš Kat.“

„Na to možná taky dojde, ale teď mně hezky poslouchej. Mému Pánovi již s tebou dochází trpělivost. Lehce by se mohlo stát, že tě shledá naprosto neužitečným.“

„Copak jsem mu byl až do teď užitečným??“ zeptal se s lehkým tónem nadsázky v hlase.

„On tě dříve či později stejně zabije, je jen na tobě jestli to bude pomalé a bolestivé, a nebo

ještě pomalejší a ještě bolestivější.“

Nádherné vyhlídky pomysleli v duchu. „ A co mně to bude stát?“ Přesně věděl co bude chtít, a taky věděl že to jí nikdy nedá, byť by ho to mnělo stát život.

„Ale Harry to je přece více než jasné. Chce informace. To proto ještě žiješ.“

„Stačí jen spolupracovat a mohla bych se přimluvit u Temného Pána, mohl by to ukončit rychle a bezbolestně.“ „ Jen mi odpověz. Kolik lidí v tuto chvíli Brumbál má v tom svém slavném Fenixově řádě? Má tady skutečně špeha? Kdo je to? Kdo je strážcem tajemství řádu?“ „ No tak mluv!! Jak chceš.“

„Crucio“

Jeho tělo se začalo zmítat v nepředstavitelných křečích, tisíce rozžhavených nožů ho bodaly na každém milimetru jeho těla.

Mlčel. Už nemohl vyčerpáním ani křičet.po půl minutě kletbu přerušila.

„J-Jdi do pr-prdele.“vysoukal ze sebe z posledních sil.

„No jak myslíš, ale abys věděl, že nejsem tak zlá dám ti do zítra čas ne rozmyšlenou. Tj. přesně 5 hodin“ Pak k němu přistoupila a jemně ho políbila na ústa a otočila se k odchodu.

„Myslíš, že se tě bojím.“ Křičel za ní. „Nebojím se tebe ani Voldemorta“

Už byla téměř u dveří když se na něj otočila a s lehkým úsměvem na tváři řekla jen: „A promiň drahý, ale dnes nic nebude, nějak mně pobolívá hlava.“ Otočila se, vzala za kliku a odešla. Slyšel již jen klapnout zámek jeho cely. Opět jen tma.

Věděl, že tentokrát se z toho již nedostane. Zítra zemře.

V jeho nitru zuřil boj. „Kdybych jim odpověděl byť jen na jednu otázku mohl bych to mít rychle za sebou. Ale co Ron?“ vzpomněl si na svého nejlepšího kamaráda. Viděl ho smát se

Po tom co vyhrály famfrpálový pohár a to ještě nad Zmijozelem. Byla to skutečná radost. Radost ze života.“  Představil si co by se stalo, kdyby promluvil, viděl jak ho mučí smrtijedi  stejně jako jeho. „Ne tohle nesmím dopustit.“ Jeho vnitřní hlásek mu však dále našeptával: „Ale no tak Harry copak už si netrpěl dost? Proč bys to mněl vždy odnést jenom ty?“

Další obrazy křižovaly jeho mysl. Tentokrát to byl Remus se svým hrdým pohledem po té co se Harry mu poprvé podařilo vyčarovat svého patrona. A taky viděl Siriuse, viděl ho se smát svým chraplavým smíchem. „Ne, nic jim neřeknu“ napomenul se již po několikáté. Jeho vnitří hlas pudu sebezáchovy se však znovu ozval: „Ha, nepřeceňuj svoje síly, jak dlouho myslíš ještě vydržíš vzdorovat? Smrtijedům? Možná, ale co Voldemortovi?“ „ Dokážu to, já to vím.“

Opět viděl ty obrazy před svýma očima. Tentokrát to však byla jen jedna postava. Mladá dívka. Ne, spíše žena. Neposedné hnědé vlasy a oříškově hnědé oči. Viděl Hermionu. Radostí ho objímala až  z toho nemohl dýchat. Cítil její vůni. V jeho vztahu k ní se něco změnilo. Nebyla to jen ta vševědoucí kamarádka, která mu byla duší. Posledních týdnech se stala i součástí jeho srdce. Nemohl si odpustit to, že ji a své přátele zatáhl loni na ministerstvo a jen zázrakem se nikomu z nich nic nestalo a Sírius…na tohle teď nemohl myslet. On by to nechtěl. Vzpomněl si na poslední Hermionin dopis.

 Drahý Harry  Právě teď jsem s rodiči na 14 dní ve Španělsku, je to tu nádherné. Jantarově modré moře a písečné pláže kam až oko dohlédne. Moc mi chybíš. To co se stalo loni na Ministerstvu je tragédie. I mně Sírius chybí. Ty jeho hloupé vtipy a to jak se smál. Ale o tom už dost, ani ty bys na to neměl myslet, užívej si prázdniny potrap trochu Dursleye ať se máme čemu zasmát.Hrozně se těším až tě zase uvidím abych ti mohla všechno vyprávět. S láskou na vždy tvá Hermiona 

Teď už to věděl jistě nesmí nic říci. To by byl jejich konec. Na něm už mu nezáleželo.

A přece si ji znovu přál vidět. Dal by za to cokoli. Už byl příliš vyčerpán, neudržel se při vědomí, jeho poslední myšlenka patřila pouze jí.

             Byla noc. Stále klečel v roztrhaných kalhotách po svém obtloustlém bratranci. Něco však bylo jinak. Podíval se pod své nohy. Nechápal jak je to možné, ale viděl i bez brýlí. Klečel na písečné pláži a kolem něj šumělo moře. Zvedl hlavu a viděl měsíc a hvězdy. Cítil čerství mořský vzduch. Stále ho vše bolelo. Uviděl postavu jak přichází ze stínů proti němu.

Okamžitě ji poznal, ale jak se sem dostal. Byl snad jen sen? No jistě co jiného. Dívka s hnědými vlasy si ho v tu chvíli taky všimla. Okamžitě se k němu rozběhla.

„Pane bože Harry , co tady …“ víc toho neřekla protože si všimla jak vypadá.

Okamžitě k němu přiklekla. „To nic Harry to bude v pořádku.“ Slzy se jí řinuly z očí. Nesnažila se je zastavit. „Jen vydrž, dojdu pro pomoc“.

V tu chvíli ji však chytil za ruku, aby ji zastavil. „Hermiono, tady mi nemůžeš pomoci.“ Až moc dobře si to uvědomoval.Věděl že je to sen, ale musel jí to říci. Bylo to jako by se mu osud vysmíval. „Tohle jen sen Hermiono. Já…..je tu tolik věcí co jsem chtěl říct a neřekl.“

„Co tím myslíš Harry. Zní to jako by ses loučil. No tak tohle mi nedělej.“ Nemohla zastavit svůj pláč. Nedokázala ho vidět takhle trpět.

„chci jen abys věděla že…“

Víc toho již nestihl říct, jelikož  ucítil prudký náraz v okolí svého žaludku.Poslední co slyšel už bylo jen vyděšené : „Harry…“

Probudil se. Všude okolo něj stáli smrtijedi. Přímo před ním postava. Svým vzhledem připomínala spíše hada než člověka. Na jeho lesklé hadí pokožce se odráželo světlo z několika zapálených pochodní. Jeho rudé hadí oči na něj upírali svůj pohled a úzké nosní štěrbiny pomalu nasávaly okolní pach krve.

            Ve svých kostnatých a vyhublých rukách svíral svou a Hrryho hůlku. Když si Voldemort všiml, že je Harry již při vědomí, tak na něj promluvil.

„Přeji dobré ráno Harry. Tak jsem slyšel, že jsi dostal zajímavou nabídku a pohlédl při tom na Kat, která stála po jeho pravici. Viděl i spoustu jiných známých tváří. Hned vedle Katrin stála Bella, Malfoy, Avery, Nott, Crabe, Goyle a spoustu a spoustu dalších, které předtím nikdy neviděl, nejspíš už neuvidí.

„Jaká je tvá odpověď Harry Pottre? Dáš mi informace jaké si po tobě žádám?“

„Ty znáš mou odpověď Tome“

„Crucio“Už mně tak nikdy neoslovuj, ty jeden odporný spratku.

„Jsi kdo si Tome a nic s tím nesvedeš. Jediná cesta je přijmout to.“

Další bolest. Už nebyl schopen nic vnímat. Již jen visel za ruce v řetězech. Z jeho bezvládného těla stékala krev.

„Už mně nebavíš Harry Pottre. Už mi nejsi k ničemu. Už ani nevnímáš.“

„Ale řekni mi. Stálo ti to za to?“

Z posledních sil zvedl svou hlavu, aby se mohl svému sokovi podívat zpříma do očí.

Jen jedna vzpomínka na své přátele, na Hermi, na Rona a Remuse, Weaslyovi mu dokázala dát jasnou odpověď.

„Ano.“ Pronesl pevným a nebojácným hlasem. Teď už se nebál.Nebál se smrti, ale přesto chtěl žít.

„No jak myslíš.“

„Avada kedavra.“

Zelený had se k němu blížil rychlostí blesku, ale pro něj to byla celá věčnost. Pak ho had uštkl. Zasáhl ho přesně do hrudníku.

Byl mrtev.

Mávnutím hůlky odpoutal chlapcovo tělo z řetězů a to s nehlučnou ranou dopadlo na zem. Pootevřené oči hleděli do prázdna. Nezračil se v nich však strach. Byla v nich vidět touha po životě.

Nezemřel se strachem v očích, ale s láskou v srdci.

Bylo těsně po půlnoci, 1. Srpna.




Komentáře:

  1. Keirra27. 9. 2006 18.15

    Krsný, co víc k tomu dodat. Jen doufám že to nebyla jednorázovka :)



    odpovědět
  2. Keirra27. 9. 2006 18.16

    Krásný jsem chtěla napsat. Už asi fakt nebudu chlastat :)



    odpovědět | Odpovědi: orion [4],
  3. russlew27. 9. 2006 18.24

    Ujišťuji, že nejde o jednorázovku...další kapča už je na cestě.



    odpovědět
  4. orion27. 9. 2006 20.19

    Odpověď pro Keirra [2]: to bych ti doporučoval, milášku... :D



    odpovědět
  5. orion27. 9. 2006 20.57

    jako že jí už píšeš nebo že jí už přidáváš? :)



    odpovědět
  6. russlew27. 9. 2006 21.12

    Teprve jí píšu, mam zatim asi stránku a půl.



    odpovědět
  7. REDY26. 11. 2006 21.23

    KRÁSA.NAPIŠ ŽE SE HARRYHO A VOLDEMORTOVA HŮLKA PROTNE A TO SPOJENÍ VYBUCHNE A HARRY A VOL... TO ZABIJE.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: